Když se Rusko rozhodlo vyslat na východní Ukrajinu konvoj s pomocí, Kyjev honem musí taky. Všichni se teď začnou trumfovat počtem vyslaných aut a váhou nákladu. "My pošleme 800 tun!" "A my pošleme 2000 tun!" "A já pošlu 6000 tun!" křičí vítězně Achmetov. Naši furianti hadr...
Pomoc obyvatelům ve válečné zóně je jistě chvályhodná věc, ale bohužel všechny strany tuhle pomoc uchopily jako propagandistické kladivo, kterým hodlají bít oponenty. Moskva chce svým konvojem demonstrovat svou štědrost, což Kyjev vyděsilo natolik, že hodlá s kolonou náklaďáků hrát hru na kočku a myš a nepustit je přes hranice. Prý pošlou konvoj vlastní. Jaká škoda, že je to nenapadlo dřív...
Achmetov teď všechny flekuje, že dá ještě mnohem víc. Připomíná to veřejnou dražbu. Za chvíli vyleze někdo další, že dá 8000 tun. Mohla by se zapojit i Evropská unie. Ostatně teď máme v důsledku sankcí spoustu přebytečných potravin... Kam až tahle trumfovací soutěž zajde, nevím. Mám ale pocit, že o nějakou pomoc hladovějícím tu jde až v poslední řadě. Záleží jen na tom, kdo bude za granda.
Pokud by to hlavní hráči s pomocí civilistům mysleli vážně, museli by se domluvit na společném postupu. Bylo by nutné dohodnout zastavení palby, aby konvoje mohly projet, dál by bylo potřeba zorganizovat rozdělování pomoci těm, kteří ji opravdu potřebují. Kyjev by musel přestat blokovat ruské náklaďáky a Moskva by zase musela Kyjevu umožnit přesvědčit se, že konvoj skutečně veze jen to, co tvrdí. Pak by to možná k něčemu bylo. Hurá akce typu "my dáme víc než tamty" nikomu nepomůžou. Jenže vzájemná dohoda je něco, co bohužel očividně nehrozí. Nejvíc tun prostě musím dodat já.
A i když jídlo, léky a oblečení jsou jistě potřeba, největší humanitární pomocí obyvatelům východu bude, až přestanou létat granáty všemi směry...
