Po výroku Štrasburského soudu se tu strhl pěkný boj. Jednak o to, kdo podle něj vlastně vyhrál, a pak samozřejmě i o samotné domácí porody. Argumentuje se, že žena si přece má právo vybrat, kde bude rodit. Jak to ovšem bývá, s těmi právy je to vždycky trochu složitější. Za zdravotní péči je primárně zodpovědný stát, takže je v jeho kompetenci určovat podmínky, za nichž ji bude poskytovat.
Pokud tedy existuje lege artis stanovený postup, pacient se nemůže domáhat jiného. Žlučník mi taky nepřijedou vyndat domů, ačkoliv by to pro mě bylo jistě pohodlnější. Nikdo samozřejmě není nucen rodit v porodnici, ale pokud tak nečiní, jedná už na vlastní riziko. Podobně jako když podepíšete revers. Nejde tu o to, že by snad stát toužil ženám záměrně komplikovat život, ale v popředí je tu snaha zajistit maximální bezpečí, pro matku i dítě.
Pobyt v nemocnici není samozřejmě nic povznášejícího. Každý by radši ležel doma, kde jemu příjemně a má tam klid. A je také pravda, že lékaři mají podvědomě snahu preferovat nemocniční péči, jelikož tam mají pacienta pěkně pod palcem. Objektivně vzato dělat z pacientů "ležáky" jim nijak nesvědčí. Naštěstí v posledních letech nabývá na významu ambulantní péče, která je nejenom šetrnější k pacientovi, ale také levnější pro stát. Otázkou ovšem je, zdali máme ambulantně provádět i porody.
Štrasburský soud uvedl, že nekomplikovaný porod s asistentkou je stejně bezpečný jako v porodnici. Inu jistě, nekomplikovaný porod může vést klidně pan vrátný. Problém nastane, když se vám do té doby klidný porod zakomplikuje. Riziko tu máte vždy, a u určitého procenta žen ke komplikacím dojde. Co potom? Rozhodně nejsem zastáncem myšlenky, aby zdravotnictví pracovalo s jakýmsi "povoleným procentem ztrát". Takhle by to fungovat nemělo.
Argument, že porod je přirozená věc, kterou ženy musely zvládat po tisíce let, mě příliš neohromuje. Historické statistiky dětské úmrtnosti by nám asi radost neudělaly. Dále je třeba vzít do úvahy, že člověk nemá oproti jiným savcům zrovna ideální anatomii. Například kvůli chůzi po dvou nohách máme příliš plochou pánev. Děti se také rodí s výrazně vyvinutým mozkem, takže mají v poměru ke zbytku těla hodně velkou hlavu, která se při průchodu porodními cestami musí deformovat. Porod je pro člověka tedy hodně obtížná záležitost.
Chápu, že některé ženy mohou mít z předchozího pobytu v porodnici tak špatné skušenosti, že si řeknou "tohle už nikdy". Výsledný dojem hodně ovlivňuje hlavně chování personálu, které není všude zrovna na špičce. Klid domova má z psychologického pohledu své přednosti, takže porod může proběhnout v mnohem větší pohodě než ve sterilním prostředí nemocnice. Stojí ale riziko za to?
Zazněl rovněž argument, že v zahraničí se doma rodí mnohem častěji. V Holandsku je to tuším kolem 30% žen. V tuto chvíli bych ale zůstal opatrný. Bylo by nutné se důkladně podívat na to, jak je v zahraničí nastavený systém péče a jak tam řeší krizové situace. Pokud by se věrohodně prokázalo, že domácími porody nedochází ke zvýšení dětské úmrtnosti, bylo by možné začít uvažovat o nějakých změnách našeho systému.
V tuto chvíli by bylo vhodnější začít pracovat na zlepšení prostředí v porodnicích. Především jde o míru soukromí a zacházení ze strany personálu. Porod je vysilující sám o sobě, a když se ženou ještě zacházejí jako z kusem hadru, není divu že už nechce porodnici nikdy vidět. Zatím nemáme záruku, že porody doma by byly dostatečně bezpečné, takže se nemůžeme vrhnuout do jejich bezhlavého povolování.
Jak už jsem napsal - toto není nijak namířené proti ženám. Bezpečí jejich i jejich dětí prostě musí být na prvním místě. Větší svoboda s sebou nese také vážnější následky. A nevím, jestli jsme připraveni je nést...
