Před rokem bylo v čechách uživatelů sociálních sítí jako šafránu. Dnes jsou sociální sítě součástí politických kampaní, marketingových akcí a mimo jiné i našich životů. Pomůže facebook posunout České politické stereotypy? A co třeba povinná volební účast?
Nechci tady rozvádět klady a zápory sociálních sítí. Je to jako popisovat klady a zápory používání auta nebo telefonu. Sociální sítě jsou prostě dalším článkem vývoje internetu a celkově naší globální společnosti a vnímání světa se vším dobrým i špatným. Vždycky se najdou tzv. odříkači, kteří vyhrožují ztrátou soukromí či čipovou totalitou. Odříkači jsou většinou protivšemu pokrokovému a nemá cenu s nimi diskutovat.
Kam se bude ale život na sociálních sítích ubírat? Skupiny zakládané a organizované na facebooku či jinde, jsou prostým reflektorem a katalyzátorem naší společnosti. Skupiny na sociálních sítích můžou určitý sociální či společenský problém prohloubit či zesílit, ale důležité je, že na problém upozorní a umožní určitou formu diskuze. Například skupiny jako vejceči papuče pro Paroubka dostaly taktéž nebývalý prostor ve všech typech medií.
Na facebooku či Twitteru se shromažduje neuvěřitelné množství převážně mladých lidí, kteří se chtějí většinou jen bavit a to ne jen na úkor politiků. Toho využívají české politické strany, snad jen kromě KSČM, k politickému vábení. Jde ale zatím pouze o takové oťukávání a účelný typ reklamy a ne o aktivní skupiny, které by využívaly potenciálu sociálních sítí k diskusi a zpětné reakci.
Dá se předpokládat, že diskuze a zpětné reakce voličů, fanoušků či následovníků budou stále populárnější a pro politické přežití nezbytné. Příkladem za všechny je v médiích zmiňovaný příklad pana Čermáka o nebývalé aktivitě Arnolda Schwarznegra na sociální síti Twitter. Jako guvernér diskutuje s občany/následovníky jak a kde ušetřit ve státním rozpočtu.
Guvernér Schwarzeneger na jeden návrh na Twitteru, aby si jako politik snížil plat odpověděl, že pro stát již pracuje zadarmo, protože už pro něj stát Kalifornie udělal mnoho. Až toto někdy prohlásí nějaký český politik, pak můžeme prohlásit, že se náš český stereotyp někam posunul. Práce Arnolda s médi by měla být pro naše politiky příkladem. Je ale třeba mít na paměti, že jde stále o budování image.
Bez ohledu na to, zatím v žádném demokratickém státě nevznikla nebo nevzniká politický systém tzv. přímé demokracie, kdy by mohli všichni občané zasahovat do politického života. Ač se tato forma demokracie zdá být jakkoliv lákavá, nebyla by v praxi příliš účinná, dokonce si myslím, že v kontextu sociálních sítí by byla nebezpečná. Online elektronické volby a umořnění volit starším 15ti let by jistě uvítalo mnoho mladých lidí, ale jejich volba by byla převážně (až na výimky) buď revoltou proti starší generaci a nebo následování vzoru či názoru svých rodičů.
Uživatelé sociálních sítí (připustmě si to všichni) jsou velmi manipulativní nejen na účasti v různých skupinách, ale jsou chťe nechtě ovlivňováni cílenou reklamou, kterou si kupují různá média, firmy a instituce za nemalé peníze. Přímá demokracie v podíní sociálních sítí by se tak stala nástrojem moci marketingových stratégů placených mocichtivými jedinci, kteří by si hlasy voličů – následovačů jednoduše kupovali.
V dnešním stavu nás politici mediálně „ovlivňují“ pouze jednou za čtyři roky a my musíme naší politickou reprezentaci sestavenou naší občanskou „menšinovou" skupinou voličů "strpět". V současné době tedy naší politickou budoucnost ovlivňuje sotva 30% volbyschopných občanů. Ostaní se o politiku nezajmají, nebo jsou jí znechuceni, a nebo jsou prostě leniví. Jejich chování a stereotipy pak utváří ty samé v politice a jejím současném stavu.
Paradoxně tak mohu konstatovat, že jedinou schůdnou cestou k přímějšía čistější (nikoliv přímé) demokracii by byla povinná volební účast a bylo by jedno jestli online s využitím moderních technologií nebo nikoliv.
Při povinné volební účasti by se ale měla respektovat možnost NEVOLIT ANI JEDNU STRANU – pouze vhodit prázdný lístek. Byl bych velice zvědavý, jak by tento model uspěl v naší zemi a kolik prázdných lístků byv urnách bylo, když už by se tam člověk těch několik desítek metrů trmácel. Alespoň by ubylo neustálých naříkačů, co že to v tom parlamentu, senátu či krajích zase máme.
Možná se rozhodnu založit skupinu pro povinnou volební účast na facebooku. A možná už tam taková skupina je :) Těším se na diskuzi.
