jihoPERU 2009 letem světem - jak to všechno začalo

Během roku 2008 přišla řada impulzů k tomu, abychom se odhodlali a vyrazili prozkoumávat pobřeží a pohoří Jižní Ameriky (kde severní vítr není tak krutý). Jedním z mnoha byl fakt, že se do naší rodiny shodou okolností dostal Peruánec Jesus, kterýšto učil/doučoval naší mamku španělštinu. Po nějakém čase se už nevědělo kdo koho učí resp. doučuje a naše mamka se vrhla pohlavě do studií předmětů, které právě Jesus studoval na Jihočeské Univerzitě (v češtině). Naše zvědavost a touha podívat se do jeho "kolébky" byla stále větší. Jeho rodiná adaptace do té naší taktéž :) Po nějaké době už nepoužíváme jiné spojení než "bratr ježíšek" nebo jen "ježíšek". Ovšem nutno podotknout, že i tak si stále užívá studentského života a nezávislosti na místní koleji.

Dalším impulz přišel vzápětí pro naší mamku. Její zaměstnavatel jí velkoryse nabídl předčasný odchod ze zaměstnání asi necelý rok před odchodem do důchodu. Po 35ti letech bylo odstupné vskutku velkolepé. Pak už bylo jen otázkou času kdy, jak a na jak dlouho se dokážeme dohodnout. Můj bratr opustil myšlenku výetu jako první (naštěstí i jako poslední). 

Nakonec jsme na výlet zůstali tři. Já, moje mamka a moje přítelkyně Market. Pro mnoho lidí se může zdát tato kombinace přímo vražedná, ale nakonec můžeme konstatovat, že i přes pár vypjatých a trochu stresových míst naše vztahy a vazby zůstaly zachovány :) 

Jelikož 14 dní na náš výlet se pro mne stalo hodnotou limitní, naší cílovou destinací se nakonec stala cesta z Limy do Puna a zpět za 14 dní. Což je celkem dobře uskutečnitelné pouze za pomocí rychlejších přibližovadel jako je letadlo a také za cenu toho, že někde zbude méně času na čerpání energie, ale hlavně tamní atmosféry.  

Retrospektivně si myslím, že opravdu málo času jsme měli asi na třech místech naší cesty.

K přípravě se každý postavil po svém. Já jsem bohužel vzhledem k věčnému nedostatku času přípravě moc nedal. Moje touha osvojit si historická fakta a trochu té Španělštiny předem nebyla naplněna a věci jsem jako každý jiný stejně ražený cestovatel kupoval a sháněl poslední dny před odletem.

Příprava byla na můj vkus až moc hladká, proto jsem ještě raději mamku poslal pro nějaké ty nouzové pilulky proti průjmu či antibiotika navíc. Nakonec se nám všem můj dodatečný nákup pilulek náramně hodil. Ale o tom až v dalších (asi 12ti dílech)