Jak jsem dal na Slovensku úplatek/pokutu za rychlost

Čeští "dopravkáři" mohou slovenským "simírovcům" jen závidět.

Bylo už po osmé hodině večer a Bratislavu začala zahalovat tma. Do Českých Budějovic daleko. Představil jsem si tu cestu, kterou ještě musím absolvovat a přehrál jsem si jí celou v hlavě. Měl jsem sto chutí vzít to přes Rakousko, jen abych se vyhnul té monotónosti a hlavně drkocání na naší slavné highway. Po vymotání z centra jsem se vrhnul po osiřelé dálnici D2 směr Brno do počínající tmy. Už jsem byl myšlenkami doma a v tu chvíli z čista jasna blesk. Kouknul jsem se na auto, které jsem předjížděl. Byli to ONI. Sakra. Vždycky si je hlídám. Černej Passat nebo černá Audi. Ve tmě jsem si jich nevšiml. Tentokrát to byla Audina. Nahodili blikačky a v počínající tmě to na mě opravdu zapůsbilo. Po zastavení vylezl policajt s baterkou a oslnil mě do tváře a cosi gestikuloval. V odstavném pruhu se mi zrovna dvakrát vylejzat nechtělo. Vybavil jsem si polospící kamioňáky kličkující odstavným pruhem a hrůzné masakry, kterými mě krmila média poslední dobou. Policajt začal gestukulovat o něco zuřivěji a já jsem z auta nakone vylezl. Proběhla procedura, kterou jistě mnoho z Vás již zažilo.

Simuntální překlad dialogů (omlouvám se za špatnou Slovenštinu)

POLDA1: "Vodičský preukaz a preukaz totožnosti pán vodič".

Následně proběhla dechová zkouška. Když se objevila nula, policajt mi vztekle vrazil náhubek do ruky.

POLDA1: "To si nechte na památku", utrousil.

POLDA1: "Pán vodič, víte kolik jste jel?"

JÁ: "Nevím, jel jsem asi trochu rychleji. Navigačka mi ukazovala 135, ale nevim jak je přesná"

POLDA1: "Navigačka. Nevymluvajte sa na navigácii. Stále dokola. Stále stejné výmluvy. Jel jste 156!"

JÁ: "Cože? To není možné. Nebo ano?"

POLDA1: "Pojďte se pozriet jestli mi neveríte"

Na monitoru bylo opravdu 156km/h. Takovou rychlostí jezdím opravdu málokdy a tentokrát jsem opravdu nohu na plynu při výjezdu z Blavy zapoměl.

POLDA 1: "Tak to máte za 2000 Sk. Keby jste jel o 4km/h viac, mohli sme Vám zabavit vodičský preukaz!"

JÁ (odevzdaně): "Chápu. Mám u sebe jen 1000 Kč českých. Tak mi napište složenku"

V tu chvíli se první Simirovec (jejich zelené uniformy ten dojem jen umocňovaly ) naklonil k tomu druhému a cosi si šeptali.

POLDA 1: "Budete ochoten zaplatit a súhlasíte s uhrazením pokúty v cuzej meně?"

JÁ: "Samozřejmě. Nechci se zdržovat potom s nějakým placením"

V duchu jsem si řekl, že mají asi policajti špatný přehled o současném kursu a představa, že ušetřím kolem šesti stovek ve mě převládala nad vším.

Ochotně jsem šáhl do peněženky a vytáhl naší tvrdou měnu v tisícikoruně. Po odevzání jsem ochotně čekal na nějkou tu stvrzenku.

V tu chvíli jinak tichý, starší a nenápadný polda2 za volantem vykřikl "jel jste 130", zavřeli za sebou dveře a smykem vyrazili do tmy. Stál jsem u krajnice D2 v jedné ruce náhubek na alkohol tester za 1000 Kč a v druhé ruce prázdnou peněženku....

Trvalo mi chvíli, než mi to celé docvaklo. Slovenští simírovci mají pěkný druh přivýdělku. Napadlo mě ihned někam zavolat a ztěžovat si. Jenže.... Oni byli dvá. Byla tma a každý kdo projížděl ve 130 okolo viděl kulový. Maj to asi dobře zmáknutý. Vyjel jsem směr Malačky a těšil se na přejetí české hranice. Přeci jen jsem si v tu chvíli myslel, že doma budu víc v bezpečí :) V tu chvíli pozoruji mě už důvěrně známé majáčky, jak zastavují dalšího rychle jedoucího "chudáka".

A co z toho plyne?

Nejezděte rychle a když už, tak sebou vozte naší tvrdou měnu - třeba se Vám bude hodit a ušetříte :)