- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Lépe řečeno, není to tak dávno, kdy jsem prohlašovala, že otázku rození mám navždy vyřešenou. Tři děti, navíc střídavě dcera - syn - dcera představují splnění mého snu o velké rodině.
Jenže přišel den, kdy ze tří dětí zůstalo doma jen jedno. Nejprve odešla do studentské Olomouce dcera, právě teď odchází do stejného města i syn.
Odjel včera těsně po poledni. Je to jen pár hodin. A najednou je tu zvláštní pocit ticha, prázdnoty, samoty. Manžel do večera v práci, doma jen já a má ,od příštího úterý, už "třeťačka".
Venku se dříve stmívá, vedle mě sklenička vína a i když neustále pobíhající, jen jedno dítě. Vím, že o víkendu se snad budou "študáci" vracet domů. Jen se bojím, že už to nikdy nebude tak, jako dřív.
A do této pozdně letní nostalgie mi jen tak přeběhla přes cestu těhotná spolužačka. Myšlenky se překvapivě stáčí na samý začátek, do doby početí prvního dítěte.
Jsem stará. V internetových diskuzích jsou odsuzovány matky po čtyřicítce. Je to prý nezodpovědnost. Asi na tom něco bude. Manžel by o dalším dítěti už taky neuvažoval.
Vím, přemýšlet o čtvrtém dítěti je blbost. Prostě to chce jen čas, než se vnitřně srovnám.
Přesto si říkám, jsem už opravdu vyrozená?
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!