Setkání se smrtí

Smrt, lítost, beznaděj, vztek, odpuštění, stmelení, pomoc, život. To je jen pár slov, které mě napadají, když píši o setkání se smrtí. 

Není v lidském životě silnější okamžik než ten, kdy se život setkává se smrtí. S příchodem nového roku se můj život, stejně jako životy mnoha dalších, setkal se  smrtí mladého muže, který se rozhodl dobrovolně odejít.

Jsou to tři týdny. Snad už dokážu alespoň trochu usměrnit chaos uvnitř sama sebe, chápat své pocity a své myšlenky. 

Během těch posledních tří týdnů jsem plakala, přemýšlela o beznaději, snažila se pomoci. Nebudu lhát. Lítost se ve mě střídala se vztekem.     

Ale poznala jsem i neuvěřitelné stmelení, kdy tak tragický okamžik dokázal spojit životy mnoha lidí.  Drží při sobě, vzájemně se podporují, jsou spolu a snaží se vypořádat se setkáním se smrtí. 

Poznala jsem i nezjištnou pomoc mladého muže, který aniž by o to někdo žádal, sám podal pomocnou ruku. 

Myslím na rodiče a nejbližší, které odchod milovaného člověka zasáhl nejvíc.

Vím, že už nikdy nebude jejich život takový, jako dřív, ale věřím, že zase zasvítí sluníčko na jejich duše. I na tu Jakubovu, tam, v jeho světě.