Čtenářské deníky již zřejmě neexistují a maturanti "povinnou" literaturu ke zkouškám moc nečtou.
Zjistila jsem, že školy předkládají maturantům seznam minimálně 40 literárních děl, z nichž si studenti vybírají 20 s tím, že je vždy stanoven minimální počet pro světovou a českou literaturu do konce 19. století, českou literuru 20. a 21. století a světovou literatutu 20. a 21. století.
Oslovila jsem několik maturantů ve svém okolí s dotazem, kolik knížek mají k maturitním zkouškám přečtených. Odpověděli, že 4 až 5. No a co ten zbytek? Divila jsem se. Proč číst, když máme koupenou brožuru, kde jsou obsahy jednotlivých knížek hezky pohromadě. Divili se. Tím nechci říci, že nečtou žádní maturanti, to bych jim křivdila.
Vím, že některá díla nejsou zrovna dobře čtivá, ale pokud si jich mohou studenti vybrat 20 ze 40, měli by je zvládnout přečíst. Nehledě na to, že taková literatura patří jistě k základnímu vzdělání každého člověka.
Věřím, že pokud bych se zeptala na čtení literatury, která se studentům líbí, byla by odpověď pozitivnější. Určitě nejen maturanti, ale i ostatní obyvatelstvo ČR chodí do knihoven, občas si knihu koupí sami a potom si ji mezi sebou půjčují. Vídávám lidi všech věkových kategorií s knihou v ruce v autobuse, na lavičce v parku i na jiných místech. Což je dobře. Rozšíření počtu čtenářů jistě prospěl i výnález e-knihy.
Ale co budeme dělat s klasikou? Zamýšlel se někdo nad tím, že možná za pár let už klasická literatura nemusí být součástí maturity?
A není to špatně?
