I v malé obci čítající cca 2 300 obyvatel dává starosta své úřednici na výběr. Buď budeš pracovat na úřadě nebo ve svém krámku.
Podotýkám, že práce v krámku je v rozsahu 2 x týdně po 2 hodiny odpoledne a v sobotu 2 hodiny dopoledne. Činnost takového krámku v žádném případě nesouvisí s vykonávanou funkcí úřednice a daná žena ji vykonává již dva roky jako osoba spolupracující, vedená na živnostenském i finančním úřadě.
Jelikož je úřednice šikovná na ruční práce, háčkuje a plete čepice, šály, nákrčníky a to pro děti i dospělé, bývá několikrát do roka zvána na jarmarky, kde své výrobky nejen nabízí k prodeji, ale rovněž názorně ukazuje a vysvětluje různé techniky její záliby.
V minulém roce na podzim vyšel v regionílní příloze jistého deníku s touto úřednicí rozhovor. Titulek zněl:"Pletení mám jako velký relax, říká žena". Perex potom: Hodně šikovné ruce má čtyřicetliletá ....... z ......., která se věnuje pletení. Tento rozhovor vznikl na zahradkářské výstavě v dané obci.
Čekáte-li, že by byl starosta na svou úřednici pyšný, mýlíte se. Hned ráno zaznělo: "Já tě zabiju, co ten článek v novinách?" Odpoledne zaznělo: "Nebudu poslouchat ty řeči, že tě málo platím a ty musíš háčkovat."
Je jaro a daná úřednice má na výběr. Může pracovat na úřadě nebo v krámku. Zákon dává starostovi možnost takto postupovat.
Zbytečným se stalo vysvětlování, že svým postojem starosta bere ženě koníčka i relaxaci.
V kontextu s výše napsaným se zamýšlím nad tím, proč může být v jedné osobě hejtman, poslanec, snad i předseda správní rady a nemůže být v jedné osobě úřednice v malé obci a žena, která uháčkuje či uplete výrobky a v krámku si je prodá. Kde je spravedlnost?
