Mezi nápady z úvodníku OnaDnes Lenky Tréglové KE DNI MATEK, PRO DCERY mi schází asi tento: "Je doba, kdy utéct z domova se zdá být jako dobrý nápad, díky mami, že jsi to neudělala."
Po několika letech jsem v pracovní neschopnosti, protože mi vypověděly záda. Když vypustím prvotní výčitky svědomí, že okrádám vlastní rodinu o značný kus mé výplaty a budeme se muset uskromnit, jsme se začala těšit na rehabilitace, masáže a na chvilky klidu a pohody.
Těšení vypršelo záhy. První pupínek, který dceři vyskočil hned večer se do rána změnil v celotělovou neštovicovou invazi pupínků, doprovázenou vysokou horečkou a nočním pláčem. O něco později svěděním. Vím, že jsem si přála "chytit" neštovice, abychom je měli už za sebou, ale ne s takovým průběhem. Je mi jasné, že to teď vypadá, že nevím, co chci. Ale budiž. Začal kolotoč. Návštěva lékaře a lékárny, omluvit dceru ze školy, odhlásit obědy. K tomu přibylo vaření obědů, shánění a psaní nejen domácích úkolů, ale i dalších stránek v písance, které děti zvládnou během dopoledne ve škole. Až nyní jsem si uvědomila, kolik toho ti prvňáci ve škole během čtyř vyčovacích hodin udělají. Taky vymýšlení různých činností, abych dceru zabavila bylo někdy vyčerpávající.
Po prvních třech dnech ve společnosti neštovic jsem si ulevila. Ne na dlouho. V noci mě probudil znovu pláč. Že by se ještě objevily nějaké další pupínky? Ne. Bolel ji zub. Nespaly jsme celou noc. Ráno, ještě opupínkovaná usedá statečná dcera do zubařského křesla, zatímco já za jejími zády sotva stojím na nohou při pohledu na injekční stříkačku a trhací kleště. Odcházíme s bolestí "v kapse". Děkuji mladému zubnímu lékaři za pochopení mé situace.
A mé rehabilitace, masáže a chvilky klidu a pohody? Jsou fuč. Nejbližší termín pro objednání na rehabilitaci je za měsíc. Jsem unavená a vyčerpaná. Ukončím pracovní neschopnost a vrátím se do práce. Je doba, kdy utéct z domova se zdá být jako dobrý nápad. A já to udělám.
Kateřina Matušková
