Srdce pumpa nebo sídlo citu?

Další pokus o pohled na jeden termín, který se velmi často objevuje a třeba nemusí mu být rozuměno v celé šíři. Zároveň jde o snahu nového uvažování nad slovy, který mají význam...

Srdce pumpa nebo sídlo citu?
Je zvláštní pohled Písma svatého na člověka, ano biblická antropologie je odlišná od dnešní. To se právě týká i srdce, které vidíme maximálně jako jakousi pumpu, která pohání krevní oběh v těle. A když už pak záležitosti srdce necháme kardiologům.
A přece to není všechno, snad si vzpomínáme i na naše dětské kresby srdcí, do nichž jsou vepsány jména těch, kteří se údajně mají rádi, mají mezi sebou vztah lásky. Tedy zaznamenávají tyto dětské kresby, že má srdce co dělat s citem.
V Písmu, když se užívá termínu srdce, pak se také někdy myslí na to, co vidí pod ním i dnešní člověk. Většinou však nese jiný význam - vyslechněme popis Biblického slovníku: "Ve většině případů však označuje srdce vnitřní podstatu člověka podobně jako nefeš (duše) a ruach (duch), při čemž srdce možno chápati jako bezprostřední orgán duše, po případě i ducha. Duše a srdce jsou proto často souběžné výrazy. Při tom srdce označuje zdroj uvědomělé činnosti, nejen pouhý pud."
Srdce je v tomto pohledu sídlem všech pozitivních snah - myšlení, vůle apod. Nebudeme se plést, když řekneme, že vlastně jde o nejpodstatnější orgán člověka. Když tento pohled na člověka, na srdce si otevřeme, rozumíme, proč může Šalamoun prosit Boha o moudré a rozumné srdce.
Možná, že je to i náš dnešní problém, že spoléháme na rozum, které v našich představách sídlí v hlavě. A ten je chladný, skoro symbol kalkulu a to je málo. Nutně by se měl spojit s tím, co vyjadřuje cit. A toho zůstává obraz srdce.
Nutné je rozumět člověku jako celku, rozum, ani srdce samo o sobě nestačí. Kéž i my dostáváme srdce masitá, ne kamená a ať si je necháváme masírovat skutečnou láskou. Přeji pěkný den.