Radost, ale z čeho?

Další z pokusů podívat se nově na jednotlivé termíny, slova, které třebas běžně ve své řeči a myšlení užíváme a přece jim ne dosti rozumíme, je dobré se u nich znova zastavit

Radost, ale z čeho?
Ještě máme v mysli bujaré oslavy přelomu roku. Ne, že bych bez nich nemohl být - jsem spíše v tomto čase ve zvláštním bilancujícím rozpoložení a vlastně ani nevím v čem spočívá, kde se nalézá ona bujarost, radování v tyto dny. Však se ve skutečnosti nic neděje, to jenom se změní číslo v roce, který prožíváme. Navíc po pravdě nemám rád radost bez důvodu, jenom proto, že se radovat prostě máme.
Nadto mám ještě další důvod, osobně si myslím, že k radosti se nemusí dojít s pomocí povzbuzujících prostředků. DObrá společnost stejně vytvoří lepší atmosféru, než tisíce sklenic sebelepšího alkoholu, případně další podobné prostředky.
Pro nás křesťany důvod života v radosti spočívá v něčem jiném. Smíme dokonce říci a vyznat, že radost je typickým znakem biblické zbožnosti, však se Bůh sám raduje a rozveseluje ve svých skutcích a podniká vše proto, abychom se my s ním mohli radovat a veselit.
Z jakého důvodu? No přece již jen z toho faktu, že se k nám nehodným, kteří nic moc dobrého nezasloužíme, že se k nám sklonil. A že nebyl skoupý a dal svého jediného Syna, abychom dosáhli věčného života. A tak se smíme radovat z Boží přítomnosti v našich životech.
Podobnou radost smíme zažívat i v obecenství jednotlivého křesťanského sboru, protože společná modlitba, zpěv, četba a výklad Písma je takovým pokladem, nad nějž na zemi rovného není. Právě v něm se smíme sdílet s našimi radostmi, starostmi a naše sestry, bratři je spolu s námi nesou.
Konečně se bude radostí vyznačovat i stav světa, do kterého jak věříme směřujeme. Nejde o tak vzdálenou budoucnost, protože závdavky životaběhu v Božím království máme zde.
Přeji nám všem i dnes zkušenost hluboké radosti, která za hodinu, či přes noc nevyprchá. Hezký a povzbuzující den nám všem přeji....