Další ze seriálu přiblížení jednotlivých dějů Písma, abychom nad ním mohli přemýšlet jako nad příběhem, který se může odehrát i v našem životě. Protože Písmo svaté, je kniha živá pro život...
Jákob aneb vítězná statečnost
Třetí praotec, jak nám ho popisuje Písmo, bojuje celý život svým způsobem o požehnání. Dost z jeho pohnutého životního příběhu ukazuje i proměna jeho jména z Jákob na Israel. Proč je tak podstatná, protože v Písmu žádné jméno není jen tak, vždy označuje příslušnost nositele k určitému božstvu.
Jákob (toto původní jméno znamená v podstatě podvodník) se narodil jako dvojče svého bratra Ezaua. Podle hezkého příběhu připravuje svého bratra o prvorozenství za mísu čočky, možná nešlo jeno o oblíbené jídlo, spíše krvavou barvu, kterou mělo. K tomu obere svého bratra s pomocí matky o požehnání, které bylo udělováno prvorozenému, když se za něj úspěšně vydává.
Jenže všechno bude muset ve svém životě zaplatit - po útěku do Cháranu je Jákob donucen k čtrnácti letům služby, nakonec se stává po celkem dvaceti letech pobytu v Cháranu dosti bohatým mužem.
Co je však podstatnější, že byl ve stálém vztahu k Bohu, však již když utíkal ke svému strýci Lábanovi, tak má životní zkušenost při svém snu v Bétel. Konečně musí bojovat u potoku Jáboku z Hospodinem, který mu pochroumá nohu a kde získává ono výsadní jméno Israel, které nesou příslušníci vyvoleného národa do dneška.
Nakonec dochází i ke smíru mezi dvěma bratřími - ač měl původně Ezau chuť svého bratra ztrestat. Ten se nevrací se silou, nýbrž prosbou, touhou po smíru. A to se myslím cení před Boží tváří, stejně jako ve vztazích mezi lidmi.
V Jákobovi smíme zahlédnout boj starého člověka s rašícím a rostoucím novým, až se konečně nový projeví, třeba tím novým jménem. I my, každý z nás s Boží pomocí se smíme proměnit, ne naší silou nýbrž Boží mocí.
Kéž něco z této proměny právě dnes zažijeme. Pěkný den nám všem....
