Pohled na bohoslužby - Kázání

Pokus o přiblížení jednotlivých částí bohoslužeb aneb toho, co se odehrává za zdmi těch zvláštních budov, jejichž věžičky nesou na svých vrcholech kříž. Odkrývají a otevírají otázky, které jsou pro nás lidi velmi důležité a podstatné....

Kázání

Pohled na bohoslužby - Kázání
Dostáváme se ke středu bohoslužeb, tedy tomu, co je nám pomyslně nejvzácnější a tak drahé. Přitom to neznamená, že všechno předchozí je nedůležité, nepodstatné a je to jen přídavkem. Ale to co je uprostřed má i tímto umístěním zvláštní místo.
Vlastnímu kázání předchází čtení z Písma, tedy toho příslušného oddílu, který je základem následujícího kázání. Většinou jde o větší oddíl, neboli takový, který se nazývá perikopou. Ostatně je to správnější přístup, než vytrhávat verš z kontextu (tím se může dokázat i třetí světová). U čtení z Písma, ba u každého čtení je hlavním doporučením ne teatrálnost, ale srozumitelnost a hlasitost, však platí i ta stará pravda, že ten, kdo hůře slyší si jde sednout co nejdále od kazatelný.
Kázání samotné je výkladem Písma, přesně řečeno - předchozího přečteného oddílu. Někdy se k této charakteristice přidává, se zaměřením na nás, na to, co prožíváme etc. To však by nemělo být úplně prvořadé, i když zajisté ve všem, v celku bohoslužeb nutně musíme zohlednit adresáty tohoto kázání. Každý kazatel si musí představit tváře, určité lidi, kterým káže - se všemi jejich radostmi, se všemi jejich starostmi, se všemi otázkami na které zrovna hledají odpověď.
Co by v takovém kázání mělo zaznít - vždy to, co je nazváno řeckým slovem evangelium, "radostná zvěst". To prosím není nějaká ukolébavka a hlazení člověka - ale dosvědčení biblického svědectví, že Bůh má člověka rád, že se o něj věrně stará a že syn, dcera Adama a Evy z jeho péče nikdy nevypadne.
Čeho by mělo být spíše méně, než více - na prvním místě bych napsal, že je potřeba používat různých aktualizací spíše jako šafránu, tj. méně je v tomto případě více. Ony mají všechny aktualizace tu vlastnost, že nikdy nepřiblíží vše podstatné z dotyčného textu a pak si lidé odnesou právě jenom tuto aktualizaci. Naproti tomu si nemyslím, že velkým nebezpečím "moralizování", protože každý text Písma, bereme-li ho vážně má dosah v našem každodenním životě. A v životě jde o vážné etické, mravní otázky.
Kázání je i osobním svědectvím kazatele jako takového. Zároveň nikdy nesmí mluvit jen za sebe, nýbrž i za církev, kterou representuje. A tak by měl vlastně také přinášet i pohled církve.
Jistě má ještě mnoho dalších rovin, ty je dobré si ozkoušet přímo návštěvou a uslyšíte, že i vám se ledaccos při něm otevře. Kéž máme všichni dnešní den pozitivní zkušenosti, hezký den nám všem...