Farao a zatvrzelost

Další část z pokusu vyložit jednotlivá slova abecedy ve vztahu k našim maličkostem, nyní o jednom z nejvýšše postavených panovníků.

Farao a zatvrzelost
Faraon byl hlavou Egypta. Ne nějakou obyčejnou, nýbrž ho považovali za boha na zemi. Měl z pozemských panovníků asi nejvyšší postavení. Jenže měl jeho život i tu stinnou stránku, že ve skutečnosti do životů obyčejných lidí příliš neviděl, neměl šanci se o nich cokoliv dozvědět. Kladně viděno, byl ušetřen jejich pozemské lopotě.
Ve vztahu k Izraeli snad za faraóna Thutmose, když předchozí faraon - alespoň do tohoto stavu nás uvádí závěr první knihy Písma svatého - je přímo pozval, protože si cenil služby Josefa. Ten byl nadán velkou moudrostí ve formě správy věcí tak drahých pro Egypt. Jenže tento nový faraon již Josefa neznal. Lidská paměť je příliš krátká, a to i u někoho, koho prohlásí za božského.
Co mě vždy znovu u této postavy zaujme, je obraz zatvrzelosti srdce. Nebo jinak vzdoru vůči Boží vůli. Nemluvě o pokoře, která musela být chápána stejně jako ji rozumí dnešní lidé jako těžká prohra. A přece je pro každého očistné porozumět svým vlastním hranicím, ne nejsme středem vesmíru i když bychom chtěli být.
I my jsme někdy podobně zatvrzelí, stačí nám často smyšlenky - ve vztahu k víře je těchto smyšlenek ještě více. Nic o ní nevíme, nebo jenom velmi málo, ale to nám stačí k tomu, abychom se jí posmívali a lidi, pro které je důležitá, brali za méněcené.
Přeji nám, abychom se v tento čas dostávali z podobné zatvrzelosti a dali příležitost Bohu a všemu, co nás přesahuje.