Abecedník - Uvažování o slovech, které patří do křesťanského žargonu a přece jim není příliš rozuměno
Tak už je s ním Amen. Ano, to znám, to se používá, když se chce napsat, že je s někým konec. Dobře, ale kde se to slovíčko vzalo? Když by někdo přišel na křesťanské bohoslužby, tak by je slyšel nejvíce. A kdy? Především na závěr - modlitby, nebo třeba čtení z Písma. Ale co vlastně znamená? A má souvislost s jeho užíváním na konec? Má, jde vlastně o zvláštní přitakání. Každý, kdo jej vyslovuje, se hlásí k právě řečenému. Dalo by se to přiblížit častému používání slůvka howgh v indiánkách Karla Maye.
V hebrejštině, jazyce první smlouvy, neboli Starého Zákona vychází ze slovesa, které nese význam "být jistý, pravidý, pravdomluvný, splehlivý, věrný". Ze stejného kořene i roste další podstatné slovo "pravda". Takže kdybychom ho měli překládat do češtiny, pak použijeme slůvek "jistě, věrně, vpravdě".
Je zajisté dobré mít signály počátku a konce, nejen jazykových útvarů, ale i života jako takového. Jen je otázkou, zda tato znamení chceme vnímat, či před nimi utíkáme. Vézme, že současný stav světa, není vpravdě problémem ekonomickým, nýbrž duchovním. A tak i pokusy o porozumění našim evropským kořenům mohou pomoci najít cestu z této naší současné šlamastyky, přeji nám všem úspěšné hledání ...
