Více než deset let působím v soukromém sektoru a při své práci čas od času řeším i personální záležitosti a nábor nových spolupracovníků. Umím si tedy představit, jak těžké občas může být najít a poznat toho správného uchazeče, který splňuje všechna očekávání. Vzdělání, praxe, reference, postoj nebo cíle, to jsou základní parametry, které myslím většina personalistů řeší dnes a denně.
Dost dobře pak nedokážu pochopit, podle jakého klíče jsou často dosazování klíčoví manageři v naší zemi, tedy ministři jednotlivých resortů. Majitel stavební firmy vede dopravu, zemědělec řídí ministerstvo zdravotnictví a další podobné anomálie, které dávají jasně najevo, že moc politická je nadřazena moci odborníků. Pokud se podíváme na stát jako na velkou společnost zaměstnávající miliony zaměstnanců, a bohužel dlouhodobě hospodařící se ztrátou, pak je to právě vrcholový management, kde je potřeba začít se změnami.
Ministr = odborník
Jako předseda vlády, tedy jako ředitel společnosti, mám za úkol poskládat tým špičkových managerů, od kterých samozřejmě očekávám dlouholetou praxi v daném oboru, ty nejlepší reference a zcela jistě bezúhonnost a jasně definované cíle, čeho chce v určitém období dosáhnout. Výběr nižšího managementu, tedy náměstků a tajemníků, je plně v režii ministra a nikdo a nic mu nesmí do tohoto procesu zasahovat. Nese totiž plnou zodpovědnost za jejich práci.
Personální audit
Jakmile je jmenován management, přichází na řadu stávající zaměstnanci. V malé firmě se standardně zahájí osobní pohovory s jednotlivci, ale v takto velkém podniku je jedinou funkční variantou personální audit. Existuje řada renomovaných, zahraničních a hlavně nezávislých společností, které Vám bez servítek předloží skutečný stav Vaší firmy, včetně doporučení, jak dále postupovat. Upřímně si neumím představit, k jakému závěru by došly u našeho státního aparátu, nicméně předpokládám, že pro spoustu úředníků by to rozhodně nebyly závěry pozitivní. Bolestivý, ale nezbytně nutný krok k úsporám. Je jedno kdo, kde a jak dlouho sedí. Otázkou je, zda existuje důvod, aby tam seděl.
Systém odměn
Vrcholový management v soukromém sektoru je většinou motivován úspěšností takovýchto změn, a proto i ministr nebo náměstek by měl být za svůj výkon a výsledek, nikoliv za práci, náležitě odměněn. Osobně bych se nebránil, pokud by měl získat určitý podíl z uspořených peněz. Pokud mu ho nedáte jako jeho přímý nadřízený, sebere si ho od subdodavatelů, tedy korupčním jednáním nebo z předražených státních zakázek. Hodnotit by se měl samozřejmě i výsledek za celé funkční období, za které by měly být vypláceny mimořádné bonusy nebo v opačném případě rozdávány výpovědi. Občané, jakožto zaměstnanci a drobní akcionáři podniku, by jednou ročně mohli nahlédnout do účetnictví a podívat se na práci a hlavně výsledek svých nadřízených. Od obecního úřadu až po ministerského předsedu. Z těchto podkladů by pak mohli čerpat informace před dalšími volbami a celý proces by mohl začít znovu.
Kde začít?
Ideálních a možná vlastně idealistických scénářů a doporučení by jsme mohli vymyslet nepočítaně, ale jak takovýto systém uvést do života? Začněme tlačit na naše starosty, hejtmany, ministry a politické strany, aby předkládaly jasné výsledky. Zvyšme naše požadavky na odbornou způsobilost našich nadřízených a nevolme politiky jen podle krátkých hesel na billboardech a podle více či méně usměvavého obličeje. Požadujme opravdovou vládu odborníků a buďme v našich požadavcích důslední. Choďme k volbám, kroužkujme, pišme blogy a pokud nebudeme spokojení, demonstrujme. Možná se pak jednou dočkáme inzerátu : Hledá se ministr…požadujeme…
