Komunistický režim zničil českou přírodu...

"Krize je příliš hluboká a zasahuje všechny důležité oblasti bez výjimky. Rozhodně uděláme vše pro to, aby se věci pohnuly, aby se dosavadní růst devastací a znečištění zastavil". Tak v březnu roku 1990 začíná vůbec první ministr životního prostředí Bedřich Moldan zprávu o stavu životního prostředí, tehdy ještě v Československé federaci.

O tom jak se komunisté v socialistickém Českoslovesku chovali k životnímu prostředí se v české společnosti dosud mluví dlouho a vypovídajícími fakty dodnes zůstaly zděděné toxické skládky, ropné laguny, kontaminované oblasti chráněných oblastí, na jejichž likvidaci ani po dvaceti letech není dostatek finančních prostředků.

Velmi negativní roli sehrálo paušálně zaváděné velkoplošné hospodaření, velkokapacitní technologie v zemědělství a bezohledná exploatace neobnovitelných přírodních zdrojů. Devastace rozsáhlých území hospodářskou, ale i vojenskou činností vedla dokonce k narušení ekologické rovnováhy celých regionů !

Ministr Bedřich Moldan se ve své zprávě také zmiňuje o životních podmínkách života.

"Ohroženo je 54 % vyšších rostlin a 57 % obratlovců. Ze zemědělské krajiny zmizelo 95 % denních motýlů. Životaschopných je zhruba 30 % toků řek. 75 % chráněných území je poškozeno a Krkonošský národní park je zařazen mezi 11 nejohroženějších národních parků světa.

"Jednou z nejvíce poškozených složek prostředí je u nás ovzduší. Podle sledovaných parametrů jsme v emisích na obyvatele i na jednotkovou plochu území vždy na jednom z prvních míst ve světě. O ostatních škodlovinách (těžké kovy, karcinogenní látky, ozón a radon) máme informace jen orientační, však situace je s nejvyšší pravděpodobností obdobná".

S podivem zjišťujeme, že socialistická chlouba péče o dělnickou třídu – totiž nevzhledná panelová sídliště jsou dle zprávy nejen silně nehygienická, ale v mnoha případech je pro obyvatele zdraví škodlivá (úniky radonu).

"I v mezinárodním srovnání patříme k zemím, s vůbec nejhorším a nejhrozivějším stavem prostředí. Jsme jedno z největších znečištovatelů Evropy. Nevyhnutelným důsledkem tohoto stavu je rozsáhlé poškození živé přírody, rozvrat ekologické stability krajiny, nevyčíslitelné škody. Poškození lidského zdraví je ve srovnání se světovým průměrem klesající délka života obyvatel".

Je jasné, že komunistický režim, který neměl ohled na člověka, by stěží měl ohled na zvířata, i této oblasti patří další část: "Velkovýroba masa, vajec a mléka byla postavena na utrpení zvířat, které zcela zákonitě ústí v katastrofální nemocnost a podstatné zkrácení délky jejich života". Průkazné poškození zdraví vyvolaly především aflatoxiny, dusičnany a dusitany. Ve vyšších hladinách byly v potravinách zjištovány některé toxické látky, které dokonce překračují přípustný denní příjem stanovený Světovou zdravotnickou organizací.

Závěrem zprávy ministr životního prostředí Bedřich Moldan podotýká: "Souhrně je možno stav životního prostředí u nás, bez nadsázky označit jako havarijní, regionálně limitující další společensko-ekonomický rozvoj a v oblastech zvláště ohrožených a postupně přerůstající v celospolečenskou bariéru dalšího rozvoje v měřítku federálním.