Lháři, lháři, lháři. To je a byla KSČ(M). Staré struktury tady pořád zasévají jakýsi světonázor, jak bylo za socialismu strašně dobře – všichni měli práci, bla bla bla…
Jen pro zajímavost – Rudé právo 26. Února 1946 uveřejnilo článek os jezdu živnostníků, na němž vystoupil i budoucí prezident, syfilitik, později mumie, Klement Gottwald: „Komunistická strana nemá v úmyslu střední stav zničit, jak to tvrdí o nás naši nepřátelé, nýbrž má zájem na silném, prosperujícím živnostenstvu, jehož oprávněné požadavky jsme vzali do svého programu a budeme je se vší rozhodností také prosazovat.“
O dva roky později syfilitik Gottwald hřímá na zasedání ÚV KSČ (Listopad 1948):
„Pokud jde o obchodní živnosti, musíme je suchou cestou zlikvidovat převzetím, výkupem, umrtvením, abychom co nejdříve měli distribuční síť až ke konzumentovi v ruce."
Progresivně lhavým přístupem také komunisté přistupovali ke svému základu – socialistickému vlastnictví. Ještě v březnu 1946 KSČ tvrdila: „Trváme na udržení soukromého vlastnictví pracujících zemědělců a nepomýšlíme na nějaké tvoření kolchozů.“
Jistě, jak by také vůbec mohla. Až na to, že o tři roky později (23. února 1949) schválilo Národní shromáždění zákon o jednotném zemědělském družstvu. O pár měsíců později se rozjela kampaň na podporu jejich zakládání, jejímž výsledkem byl neuvěřitelný politický teror a kolektivizace.
Vrcholem lží komunistů je však jejich přístup k demokracii. Příkladem budiž protokol ze sjezdu KSČ z roku 1946. Komunisté v něm tvrdí, že: „Navazují na Masarykovo historické dílo a přijímají jeho všechny živé hodnoty, především pak jeho demokratické a humanitní ideály.“
Že se po roce 1948 stal Masaryk zakázaným buržoazním filozofem, a jeho knihy se přestaly tisknout a z knihoven byly dokonce vyřazeny, KSČ(M) zarputile mlčí.
Komunisté tedy vždy byli, jsou a budou pouze skupinkou lhářů, která zde neměla nikdy co dělat a ani dělat co nemá.
