Na začátku šedesátých let vyrostl v obci Vystrkov, na břehu Orlické přehrady, monumentální komplex několika vil a luxusního hotelu. Neměl však sloužit veřejnosti, ale nejvyšším komunistickým činitelům k rekreaci. Před veřejností měl být naopak přísně utajen.
Nemovitosti dokonce nebyly zakresleny ani na katastrálních mapách, aby se pracující lid nedozvěděl, jak skromně si jeho vůdcové dokázali žít. V rámci utajení tento honosný areál vystavěli muklové a vězňové. Projekt vystrkovského areálu se připravoval v letech 1959-1960 a dokončen byl v roce 1963. Zahrnuje luxusní hotel a patnáct vil, přičemž se rozkládá na obrovském území téměř 470 hektarů.
Dokonce ani o samotných autorech a architektech se toho moc neví. Ústřední výbor KSČ využil práci architektů a inženýrů v té době uvězněných v pankrácké věznici. Mezi vězněnými architekty byly přitom významné osobnosti české moderní architektury – například Stanislav Tobka či profesor Vysokého učení technického v Brně, Bedřich Rozehnal. Utajeni však nezůstali jen architekti, na výstavbě celého areálu se totiž podíleli technici, řemeslníci a stavbyvedoucí – všichni v té době věznění. Projekty domů se pak dle individuálních požadavků papalášů i několikrát upravovaly. Mimochodem, zcela zadarmo. Architekti a ani žádný z „trestanců“ nikdy nedostali za práci zaplaceno.
Celý areál byl přísně střežen. Veřejnost se o tomto luxusním komplexu dozvěděla až po pádu komunistického režimu. Do Vystrkova je to z Prahy asi hodina cesty, přičemž několik posledních kilometrů se jede po asfaltce ukryté ve stínu jehličnatých stromů. Vily a hotel jsou tak dokonale schované. U vstupu do areálu vás uvítá červenobílá závora a plot, který ohrazuje levý břeh jezera Orlické přehrady. Po nových komunikacích v celkové délce asi patnáct kilometrů sem přijížděli i funkcionáři bratrských stran a členové vlád ze Sovětského svazu. Součástí jejich pobytu byla i myslivost, kromě lovu zvěře se však v orlických lesích mohli odreagovat na tenisovém kurtu či v bazénu. V hlavním hotelu byl také vnitřní bazén a dvě sauny. Ve všech pokojích byly barevné televizory s dálkovým ovládáním. Navíc ty vily, které byly postaveny u břehu jezera, měly vlastní malý přístav na lodě. O pohodlí obyvatel se pak staral osmnácti členný personál. Je škoda, že se nikde nedochovaly údaje o výdajích celého provozu, ty jak se zdá, komunistická moc stihla v listopadových dnech roku 1989 důkladně zlikvidovat.
