Demokracie neznamená nechat za každou cenu Babiše vládnout a Ovčáčka blábolit

V Praze demonstrují desetitisíce lidí za nezávislost české justice. Premiér Babiš oprášil svoji gramofonovou desku, zaseklou na slově kampaň, a prezidentův pochůzkář přirovnává protesty ke komunistickému puči v roce 1948.

Václavské náměstí minulé úterý zaplnily desetitisíce lidí, kteří již počtvrté usilovali o odvolání nové ministryně spravedlnosti, Marie Benešové. Celé to začalo tím, že 17. dubna policie navrhla obžalovat premiéra Babiše kvůli jeho údajnému dotačnímu podvodu v souvislosti s farmou Čapí hnízdo, a on den na to odvolal Jana Kněžínka, bývalého ministra spravedlnosti. Toto místo následně obsadila Marie Benešová, která v minulosti zpochybnila zmíněná obvinění proti Babišovi.

Klidně mi říkejte Radek Koten (jakože mikrovlnky), ale o náhodu se zde může jednat jen těžko. Předstírání premiéra Babiše, že tato výměna ministrů neměla s policejním návrhem nic společného, mi připomněla jeden nehezký zážitek z mého dospívání. Kdysi dávno jsem se poprvé v životě opil na lyžařském zájezdu, nazvracel si uprostřed noci do otevřeného kufru, a když jsem tím probudil polovinu naší chalupy včetně učitelů, snažil jsem se je za každou přesvědčit, že jsem jenom něco špatného snědl. Překvapivě mi to nikdo neuvěřil. Přesně takhle se nejspíš musí cítit i Andrej Babiš. 

A teď vážně. V reakci na tyto demonstrace se premiér Babiš rozhodl předstírat, že neexistují. A nebo že existují, ale nikoho vlastně nezajímají. Protože je to kampaň. Stejně jako krymské opičky na ramenou Andreje Babiše mladšího. Do tohoto dění se jako vždy zapletl i Gríma Červivec z Pražského hradu, Jiří Ovčáček. Tento provokativní kamvítrtamplášťovec vystoupil nedávno v debatě proti předsedovi spolku Milion chvilek, který tyto demonstrace organizuje, ve které tradičně blábolil nesmysly. Přirovnával například protesty ke komunistickému puči v roce 1948 a dále také tvrdil, že pokud někdo vyhrál volby (se třiceti procenty), tak proti němu není možné demonstrovat, protože je to nečestné. Tak doufám, že příště, pane Ovčáčku, až si v obchodě koupíte rybu a doma pak zjisíte, že je plesnivá, tak ji neponesete s protestem zpátky, nýbrž si ji poctivě sníte. Dobrou chuť. 

Nicméně mnou neustále cloumá dojem, že tento cynický přístup k občanské společnosti vytváří mezi lidmi pocit, že kromě své účasti ve volbách, nemohou politiku nijak ovlivnit. To následně vytváří nadměrnou frustraci, která může dlouhou dobu potichu bublat. Jako když jedete v tramvaji, ve které někdo smrdí jenom trochu. Dost na to, aby vám to vadilo, ale ne dost na to, abyste si vystoupili a počkali na další tramvaj. Pokud ovšem jedete dostatečně dlouho, nebo se množství smradu z nějakého důvodu zvyšuje, nakonec se odhodláte k tomu, že původce vašich nepříjemností slušně z tramvaje vyprovodíte, čímž výrazně ulevíte sobě i svým, hygienu nezanedbávajícím, spolucestujícím. 

Jelikož ctím presumpci neviny, tak si v žádném případě zatím nedovolím tvrdit, že je Andrej Babiš podvodník. Myslím si ovšem, že jako v každé jiné civilizované zemi, by měl premiér odstoupit, pokud jeho obžalování navrhne policie. Po odstoupení by měl dokázat svoji nevinu a poté se opět vrátit do politiky, pokud ho lidé zvolí. V situaci, v jaké se nacházíme, kdy si premiér podezřelý z podvodu, může měnit ministry spravedlnosti jak se mu zlíbí, se přece není čemu divit, že se lidé bojí o nezávislost justice.

Velmi doufám, že jsme opravdu všichni jen paranoidní, a premiér Babiš, stejně jako tenkrát já na lyžařském zájezdě, jenom něco špatného snědl. Věřit se mi tomu ale nechce.