V posledních dnech jsme svědky velkých studentských protestů proti ministerstvem připravovaným změnám vysokého školství – Týdne neklidu. Samozřejmě, že žádná změna, která má někomu ubrat, se dotčenému člověku nebude líbit. To platí ve všech sférách, nikoliv jenom ve školství.
Snad médii nejvíce omílanou změnou je plánované zavedení školného. Zdálo by se, že díky školnému budou rozpočty VŠ bohatší a bude se moci zkvalitnit výuka (ne, že by se za stávající situace výuka zlepšit nedala, ale to je trochu jiná pohádka). Ovšem příjmy ze školného mají nahradit jiné příjmy v rozpočtu MŠMT. To znamená jen a pouze další tahání peněz z kapes lidí (když už jsou samotné daně hodně vysoké).
Někdo by mohl argumentovat tím, že, jako studenti VŠ, taháme peníze z kapes daňových poplatníků, když za nás náklady na studium platí stát. To se týká především lidí, kteří na VŠ nešli (ať už nechtěli nebo nemohli). Z jejich pohledu se to tak může jevit, protože oni tuhle možnost neměli (resp. se jí vzdali). Ovšem to je jenom jedna stránka mince. Druhou stránkou je, že většina absolventů má vyšší plat a tím pádem odevzdává státu podstatně vyšší částku. A rozdíl mezi daněmi odváděnými částkami je vyšší, než později činí rozdíl v důchodech. Říká se tomu pozitivní externalita, což vzdělání bezesporu obsahuje, a ta v žádných statistických údajích nefiguruje.
Na závěr zpět k panu ministrovi, potažmu celému jeho resortu. Na ministerstvu školství se toho moc za posledních 20 let nestalo. Bohužel. Většina ministrů (a ministryň) na tomto postu nedělala nic. Kromě pobírání "přiměřeného" platu a zaměstnávání svých známých na vhodných místech (to se děje samozřejmě všude, MŠMT není výjimkou). Pan Josef Dobeš se na rozdíl od svých předchůdců pokouší se školstvím něco dělat. Ať už se školstvím vysokým, nebo s tím základním (např. testy deváťáků). Je jasné, že ne všechny změny povedou k lepšímu a také, že ne všechno funguje hned od začátku stoprocentně. Je ale potřeba dát změnám trochu času a (pomineme-li nedostatečnou diskuzi nad jednotlivými reformami) nevyhazovat člověka, který něco dělá.
