Stavba silnic v naší republice

Je smutné sledovat, kvůli jakým důvodům se odkládají stavby důležitých silničních tahů.

Autor: Projektový tým R52

Nejenom ve stavebnictví se můžeme setkat s nevýhodou demokracie, na kterou poukazoval již Aristoteles. Tou je převaha vlastního prospěchu nad tím společenským.

Jeden z rozdílů mezi politeiou a demokracií lze spatřit právě v chápání prospěchu. Zatímco v politei jde každému jedinci o prospěch všech, v demokracii si každý hledí svého prospěchu. Takto řečeno si možná každý představí politeiu jako utopický scénář společnosti. Nicméně by i v demokratické společnosti mohl fungovat určitý prvek vyššího principu, kdy společenský prospěch převáží nad prospěchem jedince.

Jako příklad lze uvést stavbu silnic a dálnic v ČR. Mnohdy z nich pramení mezinárodní ostuda pro Českou republiku, proto jako příklad uvedu R52 a I/35.

Začnu R52 – silnicí, která by spolu s rakouskou A5 měla zajistit rychlé spojení Brna s Vídní. Již v řekách proteklo mnoho vody od doby, kdy se s Rakouskem dohodla stavba silničního tahu přes Mikulov a umožnit tak řidičům rychlé spojení dálničního typu. Ale ouha, to bychom nesměli být v České republice. A tak zatímco Rakušané staví svoji A5 v trase na Mikulov, u nás ještě nevíme, kudy silnice povede. Ani v Rakousku jistě nebyla situace snadná. Nicméně nedávno našim sousedům došla trpělivost a rozhodli o postupném dokončení A5 v trase na Mikulov bez ohledu na českou stranu (byť to brzdí nedostatek peněz). Dokončen tohoto tahu uvítají nejenom obyvatelé Poysdorfu a ostatních vesniček, kterým pod okny přestanou projíždět auta 24 hodin denně.

Doufám už pouze v jednu věc. Až bude hotová rakouská A5, přestanou snad dohady o tom, kudy povede naše část spojení. Mrzí mě, že tento tah ještě nestojí především díky soustavné činnosti zelených ekoteroristů, kteří oddalují (a tím také zdražují) celou stavbu. A je škoda, že to v naší společnosti nikdy nedostanou vyúčtované (problémy spojené s odkládáním stavby).

Druhý mnou zmiňovný příklad je I/35. Zde nebrzdí stavbu „zelení ekologové“, ale jedna majitelka pozemku. Pozemek je sice vyvlastněn (na zkladě minulých problémů), ale majitelka se rozhodla soudit. Bravo, zatímco u nás bude probíhat soud, německá a polská strana svoje úseky otevřou a náš úředický aparát bude opět pro smích.

Tímto článkem nechci odsuzovat demokracii jako takovou, pouze její podceňování a špatné nastavení (vnímání) vlastního vs. společenského prospěchu v naší zemi.