Cílem integrace by mělo být zahnat předsudky, které v České republice po dlouhé roky panují a otočit pohled na romskou menšinu o 180 stupňů. Nebrat je jako nepřizpůsobivé občany, kteří žijí z našich daní, ale brát je jako partnera, jako souseda, možná s jinou mentalitou a návyky, možná s jinou kulturou a prioritami, ale přesto ho neodsuzovat. Poznat ho, pochopit ho, porozumět jeho potřebám. Brát ho jako součást života, který žiji.
Každý národ, každá kultura, každá společnost dokáže fungovat jako jeden funkční celek pouze tehdy, když její fungování určují pravidla. Nejčastěji si pravidla fungování určuje přímo skupina jedinců, ze kterých se akceptováním těchto pravidel stává vyčleněná komunita.
V dobách minulých, kdy každá vyčleněná komunita žila na určitém místě, obhospodařovala půdu a lovila zvěř pouze ve vlastním regionu a jedinci fungovali dle určených pravidel, šlo vše hladce. V případě, že se někdo z komunity lišil a odmítal akceptovat pravidla, byl z ní vyloučen a vyhnán za pomyslné hranice regionu. Řešení problémů, která vznikali, bylo proto relativně jednoduché. Pravidla určovala mantinely, do kterých se jedinec vešel či nikoli.
Okupováním území, válkami a přivlastňováním si půdy jedné vyčleněné komunity druhou, začalo vznikat také slučování různých etnik, různých skupin, různých kultur. Bohužel, sloučením jednotlivých kultur žijících dle stanovených a přesně určených pravidel do jediného velkého celku nebylo možné akceptovat fungování jedinců podle původních regulí komunity, neboť vznikali nové, naprosto nepředvídatelné situace, které původní regule neřešily. Z toho důvodu bylo nutné vytvořit nová širší pravidla, podle kterých všechny seskupené národy museli začít fungovat. Ne všichni jedinci či dokonce celé vyčleněné komunity byli ochotny se přizpůsobit novým zákonům a tak se z vyčleněné komunity stávali vyloučené komunity, které neakceptovali nová pravidla a nadále se řídily původními.
Dnes řešíme problém totožný s našimi předky. Na jednom území žije několik národů, několik kultur, několik menšin. Větších či menších, nicméně různorodých a odlišných. Některé menšiny se přizpůsobily rychle a nemají problém ztotožnit se s pravidly tady panujícími, dalším menšinám to činí někdy nemalé problémy. I když si to mnozí z nás neuvědomují, problém který vzniká, je převážně založen na odlišnosti kultur, hodnot a priorit, kterými se řídí.
Mezi největší a podle mnohých občanů nejproblémovější menšinou na území ČR jsou Rómové. A ani tady příčiny problémů, potažmo napjatá situace mezi romskou menšinou a běžnými občany, se neliší od problémů našich předchůdců. Vyčleněná komunita, jeden samostatný národ, jedna specifická kultura žije na území jiného národa a má problém se přizpůsobit daných pravidlům. Je tomu opravdu tak? Co je hlavní kámen úrazu společného fungování? Neochota ze strany romské menšiny tzv. zapadnout nebo-li přizpůsobit se, nebo je to jejich nezištná snaha lpět na pravidlech, která si nesou sebou po celé generace, neopouštět tradice a žít život, jaký jim byl předurčen?
Na jednu stranu je nutné se dnes umět přizpůsobit, na druhou stranu je krásné věřit a uctívat tradice a nevyštvat je z našich životů. Neboť ty určují, kdo jsme, ke komu patříme, kým si přejeme být, co chceme předat našim dětem, co je v zájmu našeho národa, či kultury.
Akceptace pravidel jedné či druhé komunity žijících na jednom území je v dnešních časech nevyhnutelná a bohužel záležitost integrace je poměrně složitá. Typů a návodů na integrační procesy je mnoho, na co se ale zapomíná, je fakt, že integrace je proces dvou protistran, dvou národů. Jakýkoliv proces, ve kterém máme dvě strany, nemůže fungovat a dosahovat požadovaných výsledků za předpokladu, že strany nejsou rovnocennými partnery. Pouze když strany přestanou bojovat a jejich často negativní energie se změní na pozitivní přístup, může být výsledek ten správný a ze dvou odlišných kultur se stává jeden funkční celek. Každé partnerství je o kompromisech a každá dohoda vyžaduje respekt. U integrace tomu není jinak.
Nesnažme se teda integrovat romskou menšinu mezi běžné občany klasickým způsobem, ale zkusme proces integrace brát jako uzavření partnerství. Klíčem k dohodě a následným pomyslným uzavřením úspěšného a dlouhotrvajícího partnerství neboli vztahu je to, že musíme působit na obě strany. Musíme dosáhnout rovnováhy. Romové musí chtít být integrovaní a občané ČR musí chtít mít romskou menšinu zaintegrovanou mezi sebe.
Na to, aby se tato rovnováha mezi majoritou a minoritou dala dosáhnout a partnerství bylo rovnocenné a tudíž akceptovatelné z obou stran, je potřeba svého partnera poznat. Je nutné vědět o něm maximum informací, získat jeho pohled na danou věc, být empatický k jeho potřebám.
Je to o jednotlivci. Nedokážeme změnit svět, dokážeme ale změnit sami sebe, naše sousedy, naší ulici, čtvrť a možná i město. Je potřeba začít u jednotlivců, musíme oslovit jednoho občana, pak jednu rodinu, pak jeden dům, pak ulici, pak čtvrť a pak město. Je potřeba vzbudit zájem.
Proces integrace je běh na dlouhou trať. Na to, abychom uběhli maratón, musíme trénovat. Nejdřív uběhneme pár metrů, pak pár kilometrů, zkusíme uběhnout 21 km na půlmaratónu a pak až budeme mít odvahu postavit se na start maratónu. S integrací to není jinak. Je potřeba integrovat postupně, zvolit si oblasti, které jsou pro integraci nejméně problémové, natrénovat se nich a pak postupovat dál.
Uvědomme si, že Investice do romské menšiny není pouze pro podporu Romů, je to investice do společnosti, které je romská menšina součástí. Pomůžeme-li menšině, která to potřebuje a podaří se nám zvýšit její úroveň a vzdělanost, automaticky s tím činem zvedáme úroveň celé společnosti.
Nebrojme proti tomu, aby se vynakládaly prostředky do Romské menšiny, brojme proti tomu, aby se vynakládali špatně. Hlas občana je většinou naprosto odlišný od hlasu politika, ale když přestaneme věřit, že svým hlasem cokoli zmůžeme, náš život přestane dávat smysl.
Proto i když si myslíme, že na to abychom cokoli změnili, jsme malí páni, zkusme řešit velké problémy. Tím, že začneme u sebe, můžeme inspirovat naše okolí. Maličkosti dělají velké věci. Úspěch projektu je často v jeho na první pohled nepodstatném detailu, nikoli v jeho masivnosti. S integrací Romů v České Republice to není jinak. Buďme vzorem pro naše okolí, pro naše děti. Poznejme minoritu a neodsuzujme jí, staňme se empatickými k jejím potřebám a ukažme jí, že máme zájem jí integrovat mezi sebe. Pomůžeme tím udělat svět pohodovějším místem pro život.
