Tak jednoduchá věta. Kolik nám toho dokáže říci o člověku, který se jí řídí. O národě, pro který je denním chlebem, o společnosti, ze které se vytratila volba mezi dobrým a špatným a zůstala pouze volba mezi zlým a horším. Kdo za to může? Co to způsobuje? Krize? Závist? Špatná finanční situace? Nevůle zkusit nové věci? Obava z neúspěchu? Nebo máme už nechuť dělat cokoli?
Zdá se mi, že jsme zapomněli žít. Vytratil se z nás život a my pouze přežíváme na tomto světě. Jako těla bez duše, jako loutky chodíme po této planetě za účelem postěžovat si kolemjdoucímu. Jak špatně se máme, jak je špatná doba, jak je špatná situace, jak je špatný náš život.
Čím to je, že jsme zapomněli, že ne jiní, ale právě my vytváříme každodenní realitu našeho života? Snad úmyslně opomínáme fakt, že naše myšlenky tvoří tento svět? Určují, kdo jsme. Dávají nám směr. A že jsme to pouze my, kteří to dokážeme změnit.
Že se to nedá? Že to na nás nezáleží? Omyl. Když chceme změnit něco, co se nám nelíbí, nemůžeme pouze čekat, že to za nás učiní jiní, musíme začít od sebe. Vždyť svět je pouze velké seskupení mnoha lidí. Máme tu čest být jeho součástí. Být jeho tvořiteli. Jeho strůjci. Nositeli pozitivní myšlenky. Bohužel máme také tu možnost být nositeli myšlenky negativní. Proč volíme tu druhou možnost. Být nositelem negativismu je pohodlnější a méně náročné jako být pozitivní. Stojí nás to méně úsilí, méně rozmýšlení.
Mám pocit, že jsme zapomněli na to, co je důležité. V čem spočívá opravdová hodnota lidského života? Nejsou to peníze, luxusní auto zaparkované v garáži ani dům na pláži. Není to šatník značkových obleků a luxusních bot. Je to možnost žít tento svět, prožít každý jeho okamžik, nepromarnit ani minutu, poznat nové, zkusit nepoznané.
Proč jsme tak negativní? Proč mám pocit, že lidstvo již nemá sílu? Jako kdyby mu docházely baterky, které nelze dobít. Přestali jsme tvořit pozitivní myšlenku tohoto světa. Z jakého důvodu se již nedokážeme radovat z maličkostí? Z nových věcí? Z nepoznaného? Snad se natolik obáváme neúspěchu, že radši nic neděláme. Ano nic nepokazíme, ale také nic nezkusíme, nic nezažijeme. Vždyť přece hodnota prožitého zážitku není v jeho pozitivitě, nýbrž v jeho síle.
Je to v nás. Nemůže za to krize, špatná finanční situace, stát, politici, či kdokoli jiný. Pouze my sami. Věřím, že každý žije život, jaký si zaslouží. Neboť on je jeho tvořitel. Jaký si ho vytvoří, takový ho má. Tak proč by neměl být pozitivní?
Žijeme jen jednou a čas, který promrháme negativním, nám nikdo nevrátí. Snažme se každý okamžik našeho života proměnit na zážitek. Bude skvělé, když bude pozitivní, ale postačí, když bude jen intenzivní. Ano. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ale na smrtelné posteli lidé litují spíše toho, co neudělali, než toho, co udělali špatně.
