Dobrý den, pane řidiči, to byl ale zmatek, co?!

Ten mocí a bezmocí namalovaný obraz, tu egem řízenou situaci, postrádající smysl, vidím každý den. A každý den jsem někde v ulicích Prahy svědkem stejně špatného scénáře. Scénáře namátkové dopravní kontroly.

Pokaždé mi to zvýší tlak v těle a pokaždé mi to sníží už tak negativní vnímání Police ČR. A to jsem prosím jen svědkem dopravních kontrol. Jde tady stále ještě o vytváření naší bezpečnosti?

Příběh začíná. Bohnické sídliště žije svým obyčejným životem. Je pátek. Děti se těší na víkend, rodiče plánují výlety. Auta projíždějí ulicemi a slunce se nad nimi paprsky opírá do rozpáleného asfaltu.

Hlavní ulicí jede policejní auto. Pomalou, klidnou jízdou odbočuje do vedlejší a záhy mizí za barevným panelákem. Znovu se objevuje po několika minutách, teď už ale na konci, respektive na začátku té hlavní ulice. Patrně je policejní vůz na loveckém okruhu. Cenám pohonných hmot navzdory. Mírným sešlápnutím pedálu dojíždí starý červený klio a v tichosti se za něj zavěsí. V něm se krčí žena. Zatím nic netušící.

Všímám si opět policejního auta. Dva vysocí muži v černých uniformách mají okna stažená. Lokty z vokna. Vzduch je horký. Atmosféra napjatá. Řidič, policista, jehož tvář zdobí sluneční brýle, se hlavou opírá do opěrky sedadla a jeho mohutnou a hrdě zvednutou hruď zdobí vesta, kde chybí snad jen granát. Dívá se pohledem sibiřského tygra, který uzří laň. Druhý muž tisíce zákonů se baví pohledem do mobilu a jeho ústa se úsměvem rozšiřují jako boky amerických žen.

Kola aut se točí a smyčka kolem oběti se utahuje. Každou chvíli čekám útok. Čekám rozsvícení barevných světel, v horším případě zvuk, který je vždycky symbolem průseru. Byť jen finančního.

Červená, modrá, červená... Je to tady! Světla splašeně blikají, řidič služebního vozu (evidentně aspirant na muže roku) zvedá svou ruku nad střechu auta a jeho autoritativní prstík kmitá horkým letním vzduchem: Doprava, doleva, doprava, doleva doprava. Jenže tenhle precizně vypilovaný signál nefunguje.

Žena nevidí, neslyší, v mysli rekapituluje nákup, hledí vpřed, poslouchá Věru Martinovou. Policii dochází trpělivost a nebohou laň konečně přidusí zvukem průseru.

A zmatek začíná!

Žena neví, co dělat. Zastavit? Hned? Ale kde? Mám někam zajet, ptá se Věry Martinové. Ta zpívá cosi o domě nad skálou. Hlava se ženě točí. Noha na pedálu klepe. Nejistě popojíždí.

Policie se náhle rozhodne vyřešit zmatečnou situaci a vjede do protisměru. Auta teď jednou vedle sebe. Policista závozník něco mluví z okénka na ženu. Uklidňující slova to nebudou. Zatímco žena poslouchá jeho příkaz, bije jí do očí nápis "Pomáhat a chránit."

Zmatek na silnici nabírá na síle. Nevyhýbá se autům za nimi. Situace se komplikuje. Auta nemohou předjet, vytváří se kolona. K neštěstí jen krůček. Rozrušená žena v antimafiánským kliu dál jede silnicí a na první odbočce auto konečně zastavuje. Kolona za nimi se vypařuje. Žena přemítá, kde všude udělala chybu. Je to pouze dopravní kontrola? Neví, sedí a čeká, srdce jí tluče. Buch, buch, buch.

Tady končí příběh o nebezpečném zmatku a strachu, a začíná příběh o kontrole bezpečnosti. A já se ptám. Je tohle, vážená police, opravdu nutné? V čí zájmu je vytváření podobných zmatků, které vidím jako řidič, cyklista i chodec každý den? Jaký smysl mají tyto sveřepý kontroly? Vystrašit nás řidiče? Ukázat vlastní sílu a moc? Vybrat peníze na pohonný hmoty, aby si podobní frajeři v uniformách, s frajerskými brýlemi a frajerským autem mohli vozit ozbrojený zadky?

A ptám se dál. Je tohle, velevážená policie, vytváření bezpečnosti na silnici? Chráníte tím někoho? Pomáháte tím někomu? V čem konkrétně policie ženě v kliu pomohla? V čem třeba mně a mého čtenáře před ženou ochránila? Neměl snad potenciální vyvrhel v kliu kompletní lékárničku a je proto třeba jej mírnix týrnix srovnat do latě? Na co si to proboha hrajeme? Je snad v zájmu policie ukazovat její absolutní moc a strašit obyčejné lidi, kteří ničím neohrožují druhé?

Vážená policie, kontrola ano, když už musí být, ale dělejte to sakra bezpečně! Nevytvářejte zmatky na ulicích a nestrašte lidi, aniž byste k tomu měli vážný důvod. Vaše reputace u společnosti nebyla nikdy nijak valná, přesto věřím, že v jádru děláte svou práci pouze a jen v zájmu ochrany nás všech. Věřím, že každý den, když se oblékáte do uniformy, jdete do služby s tím, že chcete především chránit slušné občany před magory. A věřím, že jste schopni tyto dvě skupiny od sebe na první dobrou rozpoznat!

Večer, když slunce klopýtne za horizont a silnice se na okraji sídliště mění v závodní dráhu, frajírci v rychlých autech se vysmívají zákonům a plivají na bezpečnost. S veškerou úctou, kde je v tu dobu policie? Má už snad vyděláno ze dne?