Svět tam venku

Otevřete prosím noviny a zkuste napočítat témata ze zahraničí. Nebude to práce na dlouho, stačí přeskočit ty hromady stránek s verdiktem nad zpackaným součtem-průměrem hlasů do prezidentských voleb a kauzy kolem nové ministryně Peak a někde tam vzadu se bude krčit dvoustrana se zkratkovitými zprávami pokrývající “zbytek” světa.

Zahazujete tedy noviny a jdete se podívat na jejich online verzi. Na titulce jsou samozřejmě opět domácí témata a ze zahraničí se tam objeví jen občas zpráva o nějakém tom teroristickém útoku, zbořené baráky jsou přeci jenom větší trhák než xtý nový ministr vlády. Televizi už ani nezkoušíte, protože vám je jasné, že ani tam to nebude o moc slavnější a čekat na poslední pětiminutovku ze zahraničí před “borcem na konec”, vám za to nestojí. Jsme tedy opravdu takoví “zápecníci”, za které se rádi považujeme a krom domácích témat nám je celý svět ukradený? Odpověď je naštěstí NE, nebo alespoň nejsme tací sami.

Jak si všímá Daniel Anýž v pondělních Hospodářských novinách, počet stran se zahraničními zprávami v denících po celém světě (myšleno v tom západním a hlavně USA, UK) klesá. Jen v USA za poslední dva roky zrušilo 18 amerických novin + 2 celostátní deníky svoje zahraniční zpravodaje. Z českého rybníčku zmiňuje např. uzavírání zahraničních kanceláří ČTK (např. od příštího roku nebude mít zpravodaje ani v USA) a třeba sloučení zahraničních redakcí dvou “konkurenčních” novin MF DNES a Lidové noviny. Důvody jsou vcelku nasnadě. Zahraniční zpravodajství není tolik čtené jako domácí témata a je velmi drahé. A proč “živit” zpravodaje na druhém konci světa, když dneska v době internetu stačí projít zahraniční weby a použít agenturní zprávy, které si stejně většina deníků předplácí. Ekonomická krize a krize placení za obsah v době internetu ani médiím jinou možnost nedává a šetření na tom, co lidi zřejmě nejméně trápí, je ekonomicky celkem logické. A tak to tak dělá většina médií na světě.

Čtenář má tedy pokryté volby prezidenta, ví koho pokousal pes a zda si Karolína “valkýra” Peak poradí se všemi těmi “státními muži”. To je vše v pořádku, ale vedle toho se čím dál více začíná nacházet v takové zvláštní bublině, která končí za hranicemi země. Neznamená to, že by neměl informace ze zahraničí, to samozřejmě v době internetu už snad ani nejde, ale ty informace můžou být z části zkreslené či nepřesné.

Jak velmi trefně píše již zmiňovaný Anýž ve svém sloupku, kdo by hodně pátral zjistí, že většina zahraničních zpráv pochází ne z těch stovek či tisíců novinkových webů, ale od dvou či tří zpravodajských agentur. Vše ostatní je jen přepisování, doplňování a rozšiřování původních agenturních zpráv. Tento základ, na kterém je zpráva postavena, pochází právě z takto omezeného počtu zdrojů. Nezpochybňuji kvalitu těchto agentur, ale i zde pracují jen lidé, kteří mají na plno věcí svůj úhel pohledu a zpráva je napsána v určitém tónu. A to se nesnažím ani naznačit možnost jejich zneužití (názorová propaganda apod.). Z těchto výchozích podmínek se pak obsah šíří do celého světa, a i když jej redaktoři daných medií ještě poupraví, stále pracují se stejnými výchozími informacemi. 

Svět kolem nás je stále více a více komplikovaný. Už tu nejsou jen ti hodní (kapitalisti) a zlí (komunisti), či obráceně podle strany barikády, ale mnoho nových ekonomických velmocí a uskupení. Všem (snad krom naší vlády) je navíc jasné, že čím dál více se stabilita naší země odvíjí od stability našich sousedů a těch zase podle jejich sousedů. Svět je pevně propojen a já chci vědět, co se tam děje a nebýt v žádné informační bublině!