Proč si hýčkat svého překladatele her

Mnoho zákazníků se mě ptá: “Proč není tato počítačová hra přeložena do češtiny? Bez ní nerozumím příběhu, nedám za ní peníze! To nechápe vydavatel, že si to koupí méně lidí a bude mít tak méně peněz?”. Logika dotazu je jednoduchá a plně pochopitelná a určitě mi dosvědčí nejeden distributor, že stejně bez obalu jsem se ptal já jich. Odpověď, kterou jsem časem dostal, je stejně jednoduchá i když ne tak zřejmá.

Vraťme se nejdříve tak o deset let zpátky. Počet u nás dostupných her v češtině bychom spočítali na prstech jedné ruky, v prodejnách měly dokonce vlastní regál, na eshopech rubriku. Pokud nastal ten slavný den, že nějaká hra v češtině vyšla, tak měla odbyt zajištěn, ať už to byla sebevětší ptákovina. Trh oficiální distribuce se u nás stále ještě utvářel a zlatá doba her v češtině měla přijít až za pár let. V té době byli na vzestupu i amatérští překladatelé-hráči.

Tito fanoušci, kteří na hrách vyrostli a často se i díky nim naučili anglicky, začali svoje zkušenosti a nadšení pro hry zaměřovat směrem, který podle mě v zahraničí nemá obdoby - tvořili poloamatérské překlady her do mateřského jazyka. No řekněte, kde jinde na světě vznikají weby, kolem kterých se utváří desítky překladatelských skupin, a většina her zde časem dostane svoji “češtinu”? Témata kolem překladů plnila herní magazíny a vždy patřila mezi nejčtenější a nejdiskutovanější. Z některých překladatelů se staly svým způsobem celebrity a plno z nich do dneška pracuje pro vydavatele a překládají “fulltime”.

V této době se objevilo i tzv. sponzorování češtin, s kterým jsme začali u nás na obchodě. Zkoušel jsem spočítat, kolik takovýchto překladů jsme nějakým způsobem podporovali (ať už finančně či alespoň formou her zdarma) a dostal jsem se hodně přes padesát. I když v porovnání s tou dřinou, která za každou češtinou stála, nebyly částky pro překladatele nijak vysoké, pomohlo jim to alespoň dodat motivaci v době, kdy prvotní nadšení opadne, kdy začnou vznikat první problémy v týmu a kdy na ně začnou nadávat různí nespokojení sobci ve fórech (toto ustojí opravdu málo překladatelů).

Čím více překladů vznikalo, ať už amatérských nebo “profesionálních”, tím více se začaly prodávat i hry a rostl tak tlak na vydávání více her v češtině oficiálně. Ten trend byl velmi viditelný a myslím si, že i díky proto trvalo tak dlouho prosadit se konzolím, kde české překlady jsou výjimečné. Pokud přeci chcete, aby běžný člověk kupoval hry, tak jim musí v první řadě rozumět a počet lidí, co vládne natolik dobře angličtině v té době ještě nebyl tak velký. Vyprofilovaly se distributorské firmy (nejvýraznější v té době byl určitě CD Projekt), které na zájmu o přeložené hry slušně vyrostly a měly velké ambice na trhu.

Do této chvíle to vypadalo vše idylicky, tak co se pokazilo? Celý tento “stroj” se zasekl s dopady finanční krize před třemi roky, kdy v podstatě všichni čeští distributoři her řešili vlastní holé přežití. Kdy bylo jasné, že prodeje už neporostou a kusy her, které museli na trh dodat (aby mohla být hra vůbec v češtině) se jim válí na skladech, začali tak počítat a my teď počítejme s nimi.

Průměrná RPG hra (nejnáročnější na překlad) se může v ČR prodat dle kvality hry a známosti značky od pár stovek kusů do pár tisíc, ne více. Když ji přeložíme, tak se počty znásobí, ale maximálně tak třikrát - jenže my potřebuje pro ziskovost projektu tak desetkrát. Když se nad tím logicky zamyslíme, tak distributor radši vezme za vděk malým prodejům s jistým příjmem, než riskovat na skladě přeložené tituly, které ze ⅔ nemusí prodat a nebo se jich pak mnoho let zbavovat pod cenou.

A to nás vrací na úplný začátek k otázce: Proč vydavatel hru nepřeloží, když by mohl prodat více kusů. Odpověď je tedy nakonec vcelku jednoduchá: protože na tom nevydělá. Vzniká tak začarovaný kruh, protože bez lokalizací se toho začne prodávat ještě méně a zdá se, že není cesty zpět. Ale naštěstí jsou tu zas vznikající skupiny fanoušků-překladatelů, které je dobré podporovat a přečkat tuto dobu, než se vydavatelé zmátoří a nebo někdo vymyslí, jak omezit pirátsví, které u her v ČR činí 90%, ale to už je zas jiná pohádka :-).

Poznámky pod čarou:

Cena lokalizací na počet kusů je zde velmi zjednodušená. Ovlivňuje ji krom jasných věcí jako počet normostran také styl překladu (zda to dělá pobočka v zahraničí nebo u nás), náročnost implementace u vývojáře, typ hry (závody, sport, střílečka, RPG...) apod. Může stát statisíce ale také přes milion korun.

Jedna z největších obětí šetření a počítání s návratností překladů byla česká pobočka EA. Z velkých plánů mít všechny zásadní tituly v češtině, to skončilo u překladů jen akčních titulů, sportů či závodních her, kde je vysoká návratnost. Hodně sklízí kritiku za nepřeložená pokračování RPG her Dragon Age 2 nebo Mass Effect 3. Roli za ní ale plní komunita hráčů-překladatelů, které podporuje.

CD Projekt (nyní Comgad) hlavní tahoun her v češtin v podstatě zbankrotoval, ale v nové přetvořené společnosti zůstala velmi kvalitní překladatelská část, která dělá češtiny i pro jiné distribuční firmy v ČR.

Některé menší firmy dokáží i přes krizi v odvětví velmi efektivně hospodařit a mají přeložené skoro všechny klíčové tituly, např. Playman, zástupce UBIsoftu.

Ne vždy jde ale hru přeložit, i když jsou na to prostředky. Plno zahraničních vydavatelů má nereálné požadavky na počet kusů a pokud nejste Německo nebo Rusko, tak je bez šance se s nimi domluvit na povolení oficiální lokalizace. Své by o tom mohla vyprávět Cenega a její anabáze s Warner Bros. nebo Rockstar Games.