Jak jsme startovali obchod - 1. část

Možná jste to již někteří zaznamenali (asi hlavně díky tomuto dortu :-)), že náš obchod Xzone oslavil minulý týden už 11. narozeniny. U dítěte bychom si řekli, že má ještě celý život před sebou a teprve začíná chápat svět. Ale u firmy a ještě k tomu z větší části internetové, je to již plná dospělost. Pojďme se tedy na toho oslavence podívat a trošku zavzpomínat.

Vždycky, když čtu profily různých firem či jejich zakladatelů, tak start nemůže být nikdy moc obyčejný, byla by to nuda vyprávět. Ani já nebudu výjimka :-). Před více jak jedenácti lety jsem zrovna úspěšně trávil základní vojenskou službu (mladší z vás nechť si vyhledají na Googlu) na protiletadlové základně v Žatci. Měl jsem již po výcviku, ale do civilu ještě trvalo skoro ¾ roku a byla tam hrozná nuda (dokud v tom roce nespadla Dvojčata a armáda nás nezačala regulérně připravovat na válku :-)). A protože mě vždy bavily hry a Bonusweb, kam jsem před vojnou občas psal, si našel za mě náhradu, tak druhá možnost byla hry prodávat. Tak jsem začal o dlouhých službách na základně psát na papír první řádky kódu předchůdce dnešního Xzone. A vždy během volna jsem to doma (do Loun to naštěstí bylo kousek) házel do počítače a mladší bratr Jirka (který se po čase do Xzone také zapojil) udělal narychlo náš první design a mohli jsme začít.

Velkou výhodou do začátku bezesporu bylo, že v té době už běžela naše rodinná firma, krámek v Lounech, prodej kancelářské techniky (pro pamětníky HS-TECHNIK). Rozšířit záběr zboží na hry tedy nebyl teoreticky nijak náročný, ale prakticky to nebylo nic jednoduchého. Pochopí ten, kdo se pokoušel v té době prodávat hry. Nejen že trh, jak ho známe dneska, neexistoval, ale byla to doba jedné firmy (Bohemia Interactive, předchůdce Cenegy), povědomí o hrách bylo mizivé a online prodej v ČR byl teprve v plenkách.

Když si vzpomenu na první měsíce fungování, tak se tomu musím smát, a nechce se mi tomu ani věřit. Objednávka z eshopu mi vždy přišla formou SMS na můj mobil. Nejednou jsem kvůli tomu nebyl líný slézt večer z postele ze zvědavosti, kdo si co objednal. Přes den, když mě nikdo na základně neviděl, jsme si zavolali s tátou, co a kolik kusů objednat (znal jsem všechny hry a nákupní ceny nazpaměť) a ve firmě v Lounech to pak objednali a poslali zákazníkovi. Musím upozornit, že v té době se prodávali tak maximálně jednotky kusů za týden. Sklad jsmě měli minimální, z větší části komisní, skoro vše se objednávalo až podle zákazníka a dodání bylo tak za týden (v té době to byla ale velká rychlost).

Pokud teď čekáte, že od té doby to šlo už jenom vstříc radostným zítřkům, tak budete na omylu. Objednávky pravda chodily, ale žádný raketový start se nekonal. K naší smůle se navíc rozjelo během pár měsíců od spuštění asi dalších pět eshopů s hrama, kde navíc jeden byl součástí Bonuswebu (dneska již zaniklý Gamestore). BW v té době nejčtenější herní web okamžitě vytáhl Gamestore na špici eshopů skoro ze dne na den. Mě končila pomalu vojna, potřeboval jsem práci a eshop neuživil ani jednoho člověka. Nebýt toho, že firma žila z psacích a kopírovacích strojů, tak bychom asi s prodejem her v té době skončili. Byl to takový můj koníček a malé přilepšení pro firmu, ale budoucnost nevypadala pro Xzone růžově.

Pokračování: 2. část seriálu zde.

Více o autorovi najdete na jeho Twitteru.