Také vám chodí takové ty zaručené E-maily, které jsou velmi důležité, a musíte je prý šířit dál? Nejčastěji píší o rozkrádání republiky, vládě chamtivé vlády, ví zcela přesně, kdo může za krizi, co černoprdelníci rozkradli a koho upálili, nejvíc je statí o Kalouskovi. Místo argumentů se vyskytují fráze jako pustošení země, vše rozkradeno, tunel tisíciletí, tanec miliard, poteče krev…
Každý jeden takový jednoduchý výrok by musel být vyvrácen sítí nepřímých poukazů a srovnání, pokud by vůbec lidé, co tyto zprávy čtou, o něco takového stály. Zprávy se snaží navodit atmosféru odhalení rozsáhlého spiknutí, realita i řešení jsou jasná a jednoduchá, je často cítit nenávist, pracuje se s dojmy.
Co je příčinou obliby naivních až lživých zpráv? Co s tím, když tomu podléhám a mám poctivou snahu to zjistit?
Příčinou je malá vychovanost a zvědavost. Zatímco zvědavost je přirozená vlastnost, která sama o sobě nemá pozitivní či negativní konotaci, s vychovaností je to naopak. Osobnost a svědomí si vychováváme celý život. Je to velmi jemňoulinké předivo. Co dovede jednoho člověka do kriminálu, že tam rozkopává vězňům obličeje a co jiného, že si, pro to co si myslí, nechá obličej rozkopávat? Cesta dolů často vede přes zjednodušení. Jasnou cestu nabízel třeba Hitler - za všechno můžou židi. Odolat takovému volání, které těží z mé poctivé snahy pracovat pro společnost, pomáhat druhým, odvolává se na poctivé naštvání z korupce, nepoctivosti a letargie není snadné. Nemylme se, se vzděláním to nemá mnoho společného. K odpovědi je nutno zapojit celou osobnost, celé svědomí. Jak bylo svědomí vychováváno doposud, má vliv na budoucí rozhodnutí. Každá drobná nepoctivost vůči sobě a druhým opakováním zastírá pohled na skutečnost. Je to tak jemňoulinké a také těžko vyjádřitelné.
Vychovaný názor je často paradoxní, jde proti proudu a silně připouští možnost omylnosti. Příkladem může být závěr Miltona Friedmana o válce a krizi. Zatímco válka přesvědčila lidi, že silná vláda je účinná, krize přesvědčila veřejnost, že kapitalismus je špatný. Oba závěry jsou mylné, Krize je způsobena chybou vlády, poslední válku rozpoutala silná vláda. No a teď jdi, člověče po kořenu pravdy.
Ve skutečnosti to lze i bez mozku hodného Nobelovy ceny. Jen je nutno jemňoulince rozlišovat jakoukoliv skutečnost. Jakmile zastávám příliš jednoznačnou a jasnou pravdu, měla by se rozsvítit varovná kontrolka. Ano, skutečnosti posuzujeme na základě dojmů, k dojmům však přicházíme selekcí nepřímých důkazů a zkušeností.
Jak by mohlo takové rozlišování fungovat na nějakém reálném příkladu? Slyším odsouzení náboženství či církve. V historii nejen nejvyšší církevní představitelé nebetyčně kradli, vraždily a mnohem více hrůz činili. To nelze popřít. Na odsouzení to však nestačí. Někdo použil logiku, Češi kradou – Češi jsou zloději. Takto nelze celé etnikum odsoudit, přestože po revoluci opravdu (a to nelze popřít) v Německých obchodech Češi kradli. Ani krádež protokolárního pera nejvyšším představitelem země nelze považovat za důkaz, že Češi kradou. Stejně tak je zodpovědností každého preláta v minulosti i současnosti, zda posunul laťku kulturnosti a morálky nahoru, či své moci zneužil. Každá země, etnikum, spolek jsou tvořeny lidmi, ti jsou odpradávna takoví i onací. Posuzovat přínos jakékoliv společnosti lze objektivně, jen pokud připustíme silné i slabé stránky. Jednostranný a příliš jasný názor je zde vlastně vyjádřením nenávisti k nějaké skupině.
Přeji nám, umět rozlišovat jemňoulince.
