Rozhovor s Kardinálem Dukou

Jeho Eminence kardinál, arcibiskup pražský, Primas český, Metropolita český, Dominik Duka v rozhovoru.

Vážený otče arcibiskupe, podal jste žalobu na brněnské divadlo kvůli kontroverzním divadelním inscenacím Naše násilí a vaše násilí a Prokletí chorvatského režiséra Olivera Frljiče.

o. Duka:  Měl jsem špatný den a nechal jsem se unést svým egem a důležitostí. Co nejdříve žalobu stáhnu.

Rozhodnutí jste ale vážně učinil.

o. Duka:  Každý se může splést, je dobré ale chybu přiznat.

V žalobě zmiňujete útok na nezadatelnost práv, na svobodu náboženského vyznání, na právo na důstojnost a čest, silně prý hra zasáhla do Vašeho vyznání. Jde prý o zlou urážku.

o. Duka:  To z lidského a právního hlediska pravda stále je. Miluji ale Krista a hlásím se k Jeho příkladu. Kristus nepřišel hlásat morálku ale radikální Boží milosrdenství. Svým ukřižováním ukázal, že nevadí ani to, že ho zabili a znemožnili v očích tehdejšího světa. Proč bych já měl tak moc dbát na, o mnoho drobnější újmu, která se stala mně. Chci ukazovat Jeho poselství svým postojem, jak nás k tomu vybízí v páté kapitole Matoušova evangelia:  „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec“. Což znamená - buďte dokonalí v lásce.

Pokud se ale hlásíte k učení člověka, který znásilňuje ženu, pak je vaše důstojnost nižší než osoby, která se k takovému člověku nehlásí, protože znásilnění ženy je předně odporným projevem.

o. Duka:  Ano, opakuji, že to urážka je, újma se mi stala. Kristus nás ale učí odpouštět. Máme-li být stejně dokonalí, jako je náš Otec, musíme směřovat k milosrdenství a ne trestu.

Tady nehovoříme o trestu, chceme, aby soud našel hranici, co už je nepřijatelné.

o. Duka:  Není příjemné, když někdo uráží vaše vyznání. Opravdu mě to bolí a mrzí, snižuje to důstojnost mou i všech opravdových věřících. Věřím, že by se měla tato hranice jasněji stanovit. Nicméně důležitější pro mne je vyzařovat Kristovo světlo. To je také jediná pravdivá možnost, jak ukazovat druhým krásu Kristova učení. Tato evangelizace je podprahová, nemá viditelné výsledky, ale je pravdivá a radostná. Proto chci vystoupit a říci, jsem hříšník, udělal jsem s žalobou chybu a lituji toho, chci to napravit. Můj postoj je milosrdenství, nechci trestat viníka, jen protože se mě to dotklo.

Znovu ale, v žalobě nejde o trest.

o. Duka:  O trest jde. Uražená ješitnost chce dát viníkovi „po hubě“. V právní společnosti to nelze přímo, fyzické násilí (odnětí svobody, podmínku, příkaz omluvit se atd.) smí vykonávat jen stát. Je to takové šermování papíry, místo kordů, ale přesto je to násilí.

Proč by například sprostá urážka mé matky neměla být potrestána.

o. Duka:  Ano, potrestání je v pořádku, ale víc v pořádku podle Krista je milosrdenství. Musíme také zohlednit to, že to je náš výklad, třeba tou kontroverzí, ačkoliv si to nemyslíme, chtěl autor na něco významného poukázat. Saudskoarabská justice a společnost vůbec, nesnese i mnohem menší urážku vyznání, trestá ji velmi brutálně. Ještě brutálněji trestá takové urážky radikální islamismus, který rovnou bere spravedlnost do svých rukou a vyhlašuje svaté války, fatwy a často i něco horšího. Mám já obhajovat svou dotknutou čest stejnými metodami, tedy požádat stát, aby zakázal zobrazovat náboženské symboly v nelichotivém světle? Bylo by to příjemné a snadné, ale nebyla by v tom láska a milosrdenství, bylo by to na stejné úrovni, jako fatwa na Satanské verše, které se, mimochodem, ani mně osobně nelíbí.

Nebude působit přiznání chyby kardinála a Primase českého jako slabost? Nebudou pak zpochybňovány další vaše kroky?

o. Duka:  Stejně jako svatý otec František hovoří o pokoře, službě, milosrdenství a lásce k člověku, chci mít postoj Krista, který u tvých i mých nohou klečí a slouží mi omýváním. Nedovedu si představit tohoto klečícího Krista vynucovat si úctu u soudů. Naopak, když mu přivedli cizoložnou ženu, aby ho pokoušeli, reagoval velmi překvapivě. Zákoníci po něm vyžadovali, aby v praxi ukázal své milosrdenství, které všude hlásal, a popřel tím prastarý zákon daný Bohem, což by ale bylo bohorouhání. Ježíš to vyřešil konstatováním: Kdo jsi bez viny, první hoď kamenem. Když se všichni rozešli, řekl ženě „ani já tě neodsuzuji, běž a víc nehřeš“. Žádný trest, čiré milosrdenství.

Křesťané ale přirozeně poukazují na to, co je dobré a co je špatné.

o. Duka:  Zajisté, náš postoj je jasný, dáváme ho najevo zřetelně. Není ale nutné si ho vynucovat. To bychom byli stejní jako nesmiřitelní islamisté, kteří také dávají najevo svůj názor a postoj, ale všemi dostupnými prostředky si ho vynucují po druhých. Kristus ale dává jiný příklad. „To je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás.“

Jako pastýř ale sloužíte své církevní obci, necháte urážet poctivé věřící?

o. Duka:  Ježíš v 18. kapitole Matoušova Evangelia jasně říká: „jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského“. Přesnější překlad slova dítě by zněl chlapec čili malý sluha, poslíček, poskok. Pokud se tedy nebudeme mít postoj jako tento malý poskok, jsme jako zákoníci a farizejové, kteří jsou si jistí svou důležitostí a mají „nastřádáno“ pro budoucí život. Věřící bych chtěl s láskou nabádat k postoji pokory tohoto malého poslíčka, nikoliv žádat světskou spravedlnost pro ty, co na poslíčka shlížejí pohrdavě.

Poznámka: je snad patrné, že rozhovor je fiktivní. Pokora Kristova, chudoba a milosrdenství vyzařují spíše z papeže Františka.