Zdravotnictví je jednou z posledních bašt předchozího režimu

Změnilo se na českém zdravotnictví od předlistopadové éry něco? (tedy kromě běžného pokroku v medicíně, který se částečně promítnul)? Těžko. Je to jedno z mála odvětví, které žije ještě v minulém režimu.

Loď našeho zdravotnictví se povážlivě naklání. A nebo už i nabírá vodu?Martin Němec

Neochotní lékaři, plné čekárny, a když chce člověk sehnat odborníka, tam musí hledat mezi známými, a na internetu, protože jinak dostane průměrnou péči od průměrného lékaře, který mnohdy ani není schopen řádně diagnostikovat chorobu.Navíc je přetažen po noční, a nemá náladu se o čemkoliv bavit, a cokoliv řešit.

Z okruhu mých známých jsem v několika případech zažil, kdy jim lékař diagnostikoval kdeco, a jelikož jim „léčba" nepomáhala, tak začali hledat a zjišťovat a světe div se, zjistili. Našli specialistu a vyléčili se, což by nebylo reálné, kdyby se spolehli na svého původního lékaře.

Kolik takových příběhů je? Kolik je pacientů, kteří se dlouhodbě, a bezúspěšně léčí z nemocí, které jim byly pou ze„diagnostikovány"? A dle oné "diagnózy" jsou jejich problémy normálně léčitelné, ale zrovna u nich se to nějak nedaří (zejména např. u žen jsou klasické dlouhodobé opakované záněty močových cest).

Problémem u nás je absolutní pocit nezodpovědnosti, za výsledek ze strany lékařů. Přeci jim nikdo nebude vykládat, jak mají léčit, že ano. Povinnost se celoživotně vzdělávat? Reálně neexistuje, takže po pár letech po škole, vám lékař již nemusí být schopen vyléčit nemoc, na kterou se mezitím našel lék. A když je nějaký problém, tak jim soudní znalec (také lékař) napíše tak vágní posudek, že vlastně zase za nic nemohou.

Navíc, většina skutečných specialistů je ve fakultních nemocnicích (tedy mizerně placených), ale když chtějí dělat vědu a být respektováni v lékařské obci, tak to tak musí být. Smutné, je, že když byste si pro jeho kvality, chtěli takovéhoto člověka třeba zaplatit v nadstandardní péči, ze zákona je to nemožné. Tedy máte na vybranou, buď pokračovat v předlistopadovém zvyku platit „bokem", a nebo prostě přijmout průměrnou péči.

Závěrem, ve srovnání se světem máme velmi dobrou úroveň lékařské péče, jenom její současný stav se od dob socialismu prakticky nezměnil, a zdravotnictví na svou skutečnou reformu teprve čeká (přes velkohubé projevy některých politiků, že se tak stalo). Takže to co se jedině na první pohled změnilo, jsou fronty farmaceutických firem, přede dveřmi některých lékařů (logicky specializace předepisující velké množství léků opakovaně, např. antikoncepci), kteří jezdí následně na kongresy, třeba do Thajska.