Za hranice ekologie

Je hezké mít okolo sebe přijatelné životní prostředí. Je ještě hezčí mít co jíst a kde bydlet.

Jsou toto vsechny tvare prirody?Martin Nemec

Současná západní ekologie někdy zapomíná, že o té doby než v Číně a Africe bude všude sociální úroveň srovnatelná se západním světem, ekologie bude pouhou frází. Ono ani nelze spravedlivě očekávat, že někdo upřednostní dalekou budoucnost sebe a svých potomků, dokud nebude mít dostatečnou míru jistoty, že nějaké potomky mít bude, a že se dožije ještě příštího týdne. Ekologie je v našem pojetí především úžasný business. Výrobky označené za ekologické mají své skupiny spotřebitelů (bez ohledu na to, zda-li jejich výrobu lze označit skutečně za ekologickou či nikoliv). Nadnárodní korporace se hrdě hlásí k „environmentálním programům“, zatímco jejich zaměstnanci vesele létají od jedné konference k druhé mezi kontinenty a používají v letních měsících klimatizaci a v zimních vytápí ohromné plochy nazdařbůh. Být ekologický je jistý forma vyhraněnosti vůči jiné skupině, která dává možnost cítit se „lépe“ a občas hezky moralizovat nad jinými skupinami.. Ekologie je fajn, jenom není pro všechny, na což v našich malých každodenních životech omezených naším ostrůvkem euroatlantské civilizace, dost často zapomínáme. Kdysi Herbert Maslow hezky popsal hlavní potřeby, ke kterým se upíná lidská osobnost a to jsou v pořadí důležitosti:

1.        fyziologické potřeby (hlad, žízeň, sex)

2.        potřeba pocitu bezpečí (jistota, ochrana)

3.        Společenské potřeby  (sounáležitost, cit, láska)

4.        Potřeba uznání (úcta, sebeúcta, ocenění)

5.        Potřeba seberealizace (rozvoj osobnosti, uplatnění)   

Je zcela zřejmé, že do té doby, než světu nabídneme dostatečnou úroveň uspokojení fyziologických potřeb (zjevně se jedná zejména o potravu a vodu), budou naše stesky nad africkými exhalacemi a čínským odpadovým hospodářstvím přinejmenším pokrytecké. Z dobových záznamů je zřejmé, že Londýn býval v období průmyslové revoluce město smogu a špíny, a v našich řekách dodnes plují ryby, které bezmála přitahuje magnet. Pamětníci si pamatují jak ostravský déšť spolehlivě zkonzumoval deštník (pršela kyselina siřičitá), a další. 

Ale do té doby než buď zjistíme, že ekologie je slepá cesta ve světě, který je postaven na maximalizaci spotřeby, případně najdeme zatím neznámé zdroje energie a surovin, buďme shovívaví. Každý má svůj koníček – a ekologie většinou nikomu neškodí.