O tureckém hospodářství na Vltavě

Je třeba zvyšovat daně – nám sděluje vláda prostřednictvím testovacích titulků v médiích. A zkouší, jak bude veřejnost reagovat. Vládě je třeba připomenout, že nevolnictví zrušil 1. listopadu 1781 již Josef II. Jak to souvisí?

Vraťme se kousek zpět, kdy se leader současné vládní koalice, ODS, hrdě bila v hruď jak snižuje daně. Zejména úsměvné to bylo u zrušení superhrubé mzdy, kterou zavedla kdysi právě Topolánkova ODS, ale budiž. Darovanému koni, na procenta nekoukej.

A nyní, když vláda zjistila, že po roce vládnutí a utrácení, jako kdyby nebyl neměl nastat zítřek – směřujeme ke kolapsu veřejných financí, bije na poplach.
Namísto slibovaných úspor z provozu státu  nové výdaje. Takové zrušení některých ministerstev a jejich agendy by velice prospělo, například ministerstvo pro místní rozvoj, které mělo již dávno zaniknout spolu se vznikem krajů a některá další. Trafiky je třeba rozdávat "z cizího".
Rozdává se z podstaty státu – a nyní ještě palčivěji se otevírá otázka „Kde na to vzít“?

Kde tedy náš stát bere peníze?
39% „důchodová daň“, chybně nazývaná sociální pojištění,7% daň z příjmů fyzických osob, 10% spotřební daně (zejména daň z lihu, vína, piva, tabáku a pohonných hmot) ,20% DPH ,8% daň z příjmů právnických osob, 13% transfery a 3% zbytek.

Při hlubším zamyšlení tedy zhruba 76% státního rozpočtu financují přímo občané, kterým je odebrána hodnota jejich práce pro stát („důchodová daň“, spotřební daně, DPH a daň z příjmů fyzických osob).

Jak to je v praxi?
Například zaměstnanec, který pobírá mzdu hrubou mzdu 40 000.

Díky fiktivnímu přenosu nákladů na zaměstnavatele má jeho práce pro zaměstnavatele hodnotu 53 520 Kč (tolik zaplatí zaměstnavatel za zaměstnance s takovouto hrubou mzdou).

Ihned při zúčtování mzdy stát inkasuje z hodnoty jeho práce 15 180 Kč (důchodová daň kterou odvede zaměstnanec i zaměstnavatel a daň z příjmů fyzických osob). Zaměstnanec při základní slevě na dani  tak dostane 32 170 Kč (navíc se odečte ještě zdravotní pojištění). Tedy v poměru k hodnotě jeho práce pro zaměstnavatele 32 170/53 520 = 0,6011 => cca 60% hodnoty jeho práce. To se zdá docela ještě fér za předpokladu kvalitních služeb státu.

Jenže, onen zaměstnanec si zajde nakoupit do obchodu. Samozřejmě občan (konečný spotřebitel) je ten na koho dopadá DPH (podnikatelé si tuto daň vynárokují a stát jim ji vrátí). Pro zjednodušení (existuje několik daňových sazeb) počítejme DPH 15% (většina služeb je s DPH vyšší, ale některé výdaje nemusí být zatíženy DPH). Tedy z částky 32 170 je třeba odečíst 15%. Zaměstnanci tak zbyde 27 345 na skutečnou hodnotu zboží a služeb, stát od něj inkasuje dalších 4 826. Stále je to ještě docela dobré, zaměstnanci zbývá cca 51% hodnoty jeho práce (zbytek sebral stát a zdravotní pojišťovna).

Jenže, následně tito zaměstnanci zakoupí cigarety, pohonné hmoty, dají si pivo a víno, spotřebují elektřinu – a z tohoto platí další daně (spotřební) – tedy sečteno a podtrženo stát získá mezi 55-70% (odhadem) z hodnoty práce každého zaměstnance.

A nyní se můžeme vrátit k tvrzení vlády „že bude třeba zvyšovat daně“, prodlužovat odchod do důchodu, snižovat důchody.

A ruku v ruce s tím se vláda předhání s prezentací toho co komu, kde darovala (každá miliarda ze státního rozpočtu je cca 400 Kč navíc ročně pro každého důchodce), jaký hezký státní orgán založila, jakou další politickou neziskovku podpořila a jaké nové ministerstvo zřídila a jak si zaslouží zvýšení platů.

Pokud občanům zůstává 30-45% hodnoty jejich práce a zbytek jim sebere stát, je nemravné takovéto supliky vůbec vypouštět z úst.

Začněte hospodařit holenkové a s šetřením začněte u sebe, lidé jsou sedření již dost a pokud neumíte řídit státní finance odstupte..

Tedy nevolnictví zrušil 1. listopadu 1781 již Josef II, pamatujme si to.