Jsou spotřebitelské úvěry přínosem, nebo jenom nutným zlem? Spotřebitelské úvěry zažily v České republice po roce 2000 velký boom. Na pár let nabídly většině populace pocit, že je ta správná zlatá doba. A už bude jenom lépe. Vždyť bylo tak snadné koupit si téměř vše, na co srdce pomyslelo.
Trochu stranou zůstal fakt, že dopředu utrácet peníze, které nemám za věci, které mohu oželet je mírně řečeno neprozíravé. V podstatě se jedná o konverzi ekonomického myšlení populace od tvorby hodnoty k její spotřebě.
Sám princip půjčování peněz na úrok je zjednodušeným modelem, který v dlouhodobém horizontu vede vždy ke kolapsu systému (neexistuje měna, která by přežila dlouhodobé fungování bez devalvací či zániku). Tento fakt je dále urychlen prostou konzumací virtuálních pocitových statků (tedy těch, kde potřeba byla vyvolána uměle jako čistý produkt marketingu a nízkou nebo nulovou dlouhodobou přidanou hodnotou).
Jakou hodnotu a důsledky má např. dovolená zakoupená na spotřebitelský úvěr? Skutečným beneficientem této dovolené je financující ústav, který se tak přeneseně stává konzumentem zdrojů a času a v řádech desítek procent dotyčných konzumentů. Konzument většinou pod vlivem příjemného pocitu indoktrinovaného reklamou, bez hlubšího rozmyšlení akceptuje tak „snadnou“ cestu k dovolené, aniž by v daný okamžik pomýšlel na všechna negativa a důsledky (tedy to, že jeho příjem bude v dalších měsících o procenta až desítky procent nižší a tedy bude muset omezit i svou jinak běžnou spotřebu). Analogicky jakékoliv jiné spotřební zboží (televize, elektronické spotřebiče, auta apod.)
Možná by bylo načase začít zásadním způsobem regulovat spotřebitelské financování, které dlouhodobě společnosti přináší velmi diskutabilní hodnoty.
