Komedie zvaná radar má další dějství

Konečně se někdo odvážil říci, že král je nahý. Že obavy Ruska jsou legitimní, a je velké riziko, že se jedná pouze o další prostředek zastrašování, v dobách, kdy americké ozbrojené složky prochází úspornými opatřeními, a kdy by byly neschopny zopakovat akci většího rozsahu (jako byla např. operace Pouštní bouře)

Další polínko ke globálnímu zastrašování?Martin Němec Francie v podstatě potvrdila dlouhodobý trend přibližování Evropy k Rusku (byť nevyslovený). Poté, kdy Rusko prokázalo svou životaschopnost, a znovu nabytou sílu (a zcela zásadní obrat v bojeschopnosti a výzbroji), se zdá do budoucna být velmi zajímavým strategickým partnerem (o čemž kromě Francie nepochybuje zcela jistě ani Německo např. stavbou strategického ropovodu).

Např. zde: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/francie-pripustila--ze-radar-v-cr-muze-ohrozit-rusko_122923_gi0ss.html .

O co tedy u nás v případě radaru jde? O snahu flikovat děravou a zastaralou výzbroj jakýmsi „úspornějším" globálně zastrašovacím systémem. Primárním cílem rozhodně není Irán, jako spíš Rusko a Čína. Tedy dvě nejúspěšnější a nejlépe vyzbrojené velmoci posledních několika let, které navíc vyvíjejí stále modernější a spolehlivější zbraně. Zatímco výzbroj USA se pomalu (díky rozpočtovým škrtům) dostává na úroveň Jelcinova Ruska.

Samozřejme ruská prohlášení, že mají rakety schopné proniknout protiraketovými štíty je třeba brát s rezervou, stejně jako prohlášení druhé strany, že jejich štíty spolehlivě fungují (nebo fungovat budou).

Co mě přijde zajímavé, je fakt, že na rozdíl od zbytku Evropy, který spíše inklinuje ke spolupráci s Ruskem (opravdu bližší košile než kabát), tak my a Polsko (tam rozumím historické rivalitě s Ruskem) jsme američtější než velká část Ameriky (zřejmě to holt máme v krvi).