"... ze všech umění je pro nás film uměním nejdůležitějším!" Vladimír Iljič Lenin v rozhovoru s tehdejším komisařem pro osvětu A. V. Lunačarským, únor 1922 - Opona!
Chamtivá korporace testuje léky na nic netušících pacientech. Když hrozí, že to praskne, zabíjí svědky tak dlouho, dokud nezůstane ten poslední, který po zběsilém útěku nakonec dorazí na příhodně uspořádanou tiskovou konferenci, kde konečně zarazí hamižným padouchům kudlu do zad.
Jiná chamtivá korporace nedělá léta nic jiného, než že napříč vesmírem loví Vetřelce, ať to životů stojí, kolik stojí. Další hamouni testují neschválená hnojiva a také vraždí, aby se na to nepřišlo. Chamtivé korporace staví přehrady, které škodí divoce žijícím zvířátkům, z mrzkých důvodů ruší ZOO zvířátkům, co dávají přednost klecím, pro zisk chytají zvířátka, co by raději žila na svobodě.
Nadnárodní konsorcia znečišťují spodní vody, bezohledně kolem sebe šíří rakovinu, globální oteplování, a počítačové čipy nebo zmutované nepočítačové viry, co se nevyhnutelně vymknou kontrole a ovládnou či zahubí lidstvo, to všechno jen a pouze pro mrzký mamon.
Vojensko-průmyslový komplex presidenty vraždí nebo nutí válčit nebo je v nejlepším případě uplácí, aby válčili, protože War is money. Všechny ty pikle jistí nezákonná podprahová reklama, mazaná manipulativní propaganda nebo tlupa tupých brutálních všehoschopných pomahačů s tvářemi ruských boxerů a východoněmeckých atletů, většinou ale vše najednou.
Milionář žije bídný život, dokud o miliony nepřijde, nedá na charitu nebo je alespoň nevrazí do malebného vinohradu. Každé správné děvče dá raději přednost chudému charismatickému chlapci v otrhaných džínech se srdcem ze zlata, před chladným byznysmenem v saku od Armaniho s hodinkami ze zlata.
Dvacet let a možná víc, se v žádném hollywoodském bijáku neobjevil velký investor jako od začátku do konce kladná postava. Dvacet let Hollywood své diváky učí, že není nic horšího než velkokapitalista a že není nic mravnějšího, než mazaný hrdina bez bázně a hany, který strýčku Skrblíkovi důrazně připomene, co je v životě podstatnější než zisk.
Jak se krucinál v hollywoodská studia můžou divit, že se jejich nejvěrnějším diváků nechce platit za lístek a místo toho raději řádí v moři filmařských zisků jako Jack Sparrow na linkách hamižné Východoindické společnosti? A až jim to dojde, zaplaví nás filmy, kde poctivý bankéř hledá, kudy mu z lodi tečou peníze, po devadesáti minutách objeví v podpalubí ušmudlaného přikradače, a s tím šup na šibenici, protože ve změněné optice právě tací mohou za to, že svět ještě není rájem, kterým by mohl být?
