Roma Locuta Est – Causa Finita Est

Pokud ještě včera někdo nevěděl, co si o amnestii myslet, dnes už to ví a tudíž éra tříbení názorů skončila a je čas se vrátit k běžným povinnostem a pilné práci. Což učiním, hned jak dopíšu pár slov.

President, známý kritik evropských zásahů do našich suverénních pravomocí a známých kritik koncepce "takzvaných lidských práv", zastavením trestního stíhání vleklých případů zabránil opakování případu Rázlová, které Evropský soud pro lidská práva přiřkl za průtahy 5000 euro (slovy pět tisíc euro) nebo případu Bečvář/Bečvářová, kterým tentýž soud přiřkl 3400 Euro (slovy tři tisíce čtyřista euro). Plus několika dalších případů projednávaných před naším Ústavním soudem, který rovněž konstatoval průtahy, nařídil s nimi přestat a vyplatit rovněž tisícové částky, ovšem v korunách.

 Dnes tedy víme, že když se nám presidentovo rozhodnutí nejeví jako po všech stránkách výhodné, nemyslíme vlastní hlavou, naše názory za nás tvoří na Nově nebo v Blesku, i když je nesledujeme nebo nečteme. Budiž. Jsem téměř smířený s tím, co si o mně odstupující president myslí. Mrzí mě jen jedna jediná věc. Že se asi bohužel nikdy nedozvím, jestli náhodou celá amnestie nebyla motivována Klausovou touhou ukázat, že není jen tím chladně uvažujícím ekonomem, ale že i on má pochopení pro lidské slabosti a smysl pro velká ušlechtilá humanitární a umělecká gesta, že prominuté nevelké tresty dopadají především na lid prostý, ale že on není jen zlým konzervativcem , co věří, že na prostý lid musí být přísnost, nýbrž že je také tak trochu Havlem, že i on dokáže stolovat s celníky a hříšníky, a že národ tento jeho příklon k havlovskému mýtu takto pochopí a ocení a dojatě zmáčenými kapesníčky při odchodu zamává...

... Jestli se skutečně presidentovi úvahy ubíraly touhle nebo podobnou  cestou, pak , přesto že i já sám bych si sloučení havlovského a klausovského mýtu přál,   milovník absurdních zápletek ve mně, by se navzdory usilovnému okřikování ze strany mého lepšího já, asi nedokázal přestat smát ...