Měl jsem mimořádné nezasloužené štěstí, že jsem se narodil koncem roku 1968 a mohl tak zažít revoluci ve věku prakticky dospělém a zároveň jsem se díky nastavenému rytmu vyhnul zglajchšaltovaným volbám.
První by mě bývaly čekaly na jaře 1990 a k tomu už nedošlo...
Od té doby jsem u voleb chyběl jen jednou, když v červnu 1998 náhodou kolidovaly s rodinou dovolenou daleko od konzulátu a i tehdy jsem přemluvil tchána, který volit nechtěl, aby to tam hodil za mě.
Jinak jsem nevynechal ani jedny volby žádného stupně, ačkoliv jsem v nich většinou moc nevyhrál. Nejít k volbám je pro mě nepředstavitelná věc. Jenže co teď, když jsou letos kupky sena tak katastrofálně nelákavé?
Naprosto nesdílím devadesát procent současné protizemanovské hysterie, považuju ji za směs intelektuální nepoctivosti a zhrzené bývalé vzájemné lásky mezi Zemanem a proto-kavárnou, která hluboko v devadesátých z velké části pevně věřila, že je mocný Zet-man zachrání před démonickým Satan Klausem. Nakonec se ty dva samozřejmě spřáhli a upekli onen magický přepočet hlasů na mandáty, který je dneska žulovým základem Babišovy parlamentní početní převahy.
Já jsem naopak vždycky volil proti Zemanovi, protože jsem ho nikdy nepovažoval za nic jiného, než velkolepého tlučhubu, mistra velkých dutých gest, čaroděje prázdných bamberských kufříků, dryáčníka bez zábran, který by za hloupý vtip klidně za...vidíte jak je to nakažlivý? Málem jsem to udělal taky!
Volil jsem proti Zemanovi dávno předtím, než se zavrhování Zemana prohlásilo za poznávací znamení lepšího člověka a za posledních pět let se nestalo nic, co by mě přimělo starý zvyk změnit. I kdybych podlehl chiméře, že president je tou institucí, která by mě měla před něčím ochránit, je dnes zjevné, že Zeman už nedokáže ochránit ani Zemana před Zemanem samotným. Člověk, který přiznává cukrovku progredující do neuropatie, který zároveň přiznává, že vesele pije, je člověk kterému je všechno jedno. A presidenta kterému je všechno jedno nechci. Nechci někoho, kdo plnou vahou leží na autodestrukčním tlačítku.
A toho druhého? Toho taky nechci. Neskutečně nepřipravený necharismatický starý pán názorů žádných nebo mi protivných. Nakonec to Drahošovi ale hodím. Vede mne k tomu jediný náznak racionálního důvodu. Že u starého profesora s perspektivou druhého turnusu, existuje jistá pravděpodobnost, že bude při výkonu mandátu usilovat alespoň o zdání uměřenosti a férovosti. Je to strašně málo. Ale nevěřím, že za konstelace která nám tu vyrašila, existuje tah, kterým se dá získat byť jen o gram lepší nabídka. Bude to poprvé, co půjdu vědomě volit kandidáta, který je dle mého nejlepšího vědomí a svědomí jen o málo lepší než naprostá katastrofa....
Doufám, že když budu jíst hodně vlákniny a nechlastat jak president, dočkám se jednou i příjemnějších voleb...
