Když odstupuje papež

Repost staršího článku z bývalého blogu, o jednom památném seskoku z papežského stolce ...

V roce 1292 zemřel papež Mikuláš IV. Jelikož celibátní teorie ( o ničem víc než o teorii se podle mě u celibátu mluvit nedá) nedovoluje,aby po kterémkoliv papeži prostě nastoupil jeho syn, (ale i to už se stalo) , vyvstala potřeba zvolit nového papeže. To nikdy není snadná záležitost a tentokrát volbu ještě komplikovala skutečnost, že do boje o papežský trůn vyslaly svoje favority dva mocné římské rody a aby to bylo ještě složitější, kardinálové tvořící konkláve patřili do soupeřících „stájí“ , zhruba v poměru jedna ku jedné. V šachu se tomu říká pat,hra končí, oba soupeři si podají ruce a jdou domů, každý s půlbodem. Bohužel, papežská volba remízy nezná, je potřeba sehrát play-off až do náhlé smrti ……a nebo vyjednat kompromis. 
Za skvělou kompromisní variantu považoval sám sebe jistý Benedikt Gaetani. Bohužel, byl jediným , kdo toto skvělé kompromisní řešení objevil a když se záležitost s volbou protáhla na dva roky, došla mu už trpělivost a rozhodl se svatý sbor alespoň malinko popostrčit, když Duch svatý, který podle církevní víry poukazuje na správného kandidáta, se k tomu neměl sám.
V té době požíval poměrně značné autority poustevník Petr z Morone, považovaný za bezmála svatého muže, asi proto, že žil v jeskyni a okázale dával najevo, že víc k životu nepotřebuje. Gaetani zfalšoval dopis ,ve kterém tento poustevník zaklíná konkláve,aby konečně dalo světu papeže. Gaetanimu nic nepomohlo , že po přečtení dopisu vrhl na kardinály významný káravý pohled. Zafungoval klasický zákon nezamýšlených důsledků a jakýsi chytrák navrhnul na papeže nikoliv Gaetaniho , ale Petra z Morone. Než se stihl Gaetani vzpamatovat ze šoku a cokoliv namítnout, konkláve Petra skutečně zvolilo. Když ho o něco později téměř násilím vytáhli z jeskyně, přijal jméno Celestin V.
Bohužel se ukázalo, že než mít za papeže svatého muže, bylo asi lepší nemít papeže žádného. Celestin měl některé velmi nevhodné Kristovské zlozvyky, jako , že všude jezdil na oslu, odmítal se oblékat do zlata a purpuru a na své kardinály naléhal, aby se zbavili svých souložnic. Kromě toho prchl z Říma do Neapole, kde si uvnitř hradu nechal vybudovat poustevnu, o které jasně dával najevo, že ji bude opouštět jen v případě krajní nouze. Takové chování pochopitelně sypalo písek do jinak skvěle fungujícího soukolí církevní mocensko-byrokratické mašinérie. Naštěstí tu byl Gaetani, který na svůj papežský sen dosud nezapomněl.
Nechal do stěny poustevny vyvrtat otvor a noc co noc osobně šeptal do tohoto otvoru. „Celestine , vzdej se úřadu, je to pro tebe velké břemeno, zachraň církev a vzdej se úřadu“ Papež a poustevník v jedné osobě vydržel „Hlas Boží“ poslouchat jen několik nocí, pak ale z velkou úlevou složil funkci a zmizel v nějaké jiné jeskyni a tím i z dějin. Ne tak Gaetani, kterého konkláve ze samé vděčnosti , prakticky obratem zvolilo novým papežem. Ten naopak do dějin vstoupil pod jménem Bonifác VIII a napáchal v nich takovou spoustu zmatků ,že se na něj bude vzpomínat snad ještě za tisíc let, ale o tom třeba někdy jindy.