Přemýšlím nad vznikem názvu Umwurf, což jsem konzultoval s jedinou polyglotkou, kterou znám, paní Netzer z diskuzí na Neviditelném psu. Zdá se, že bude mít nějaký keltský původ.
Wangenbourg, Place Foret Domaniale de la Mossig, autobus se zastavil na konečné uprostřed lesů, háži krosnu na záda a vyrážím směrem k hoře. Čeká mne asi dvouhodinový, či mnohahodinový výstup na vrchol, což vlastně záleží na tom, jestli najdu správnou cestu a neodbočím někam jinam. Zapomněl jsem totiž doma mapu, no to je dobré, toto. Tentokrát pošlapu veden instinktem. Na vrchol Umwurf nevede žádná cesta, jedna značkovaná turistická ho o několik stovek metrů níže obchází. Lesy jsou také protkány nejrůznějšími neoznačkovanými cestami a pěšinami pro lesníky a dřevorubce, které vytvářejí labyrint, v němž se dá lehce zabloudit.
Posledně jsem se vydal mimo stezky přímo rovně do kopce napříč lesem, kamením, na zemi válejícími se stromy a lány kapradin, které jsem raději obcházel. Zvolil jsem naštěstí dobrý směr a nakonec jsem se v dešti dodrápal divokou zemí klíšťat zdárně k cíli, ale klíšťatům, těm krvelačným zmetkům, jsem tedy rozhodně neunikl. Cestou zpět jsem našel jakýsi vysekaný pás lesa široký asi dva metry a prudce sestupující dolů, riskl jsem to a jednalo se o správnou volbu. No a právě tento pás znovu hledám, ale s úspěchem nenalézám, přišel jsem však k jakési lesní stezce, která stoupá správným směrem a po chvíli přemýšlení to zkouším. V lese je plno hub, našel jsem dva krásné kozáky, zítra ráno se pro ně vrátím.
Jsem kompaktní celek, něco jako standardní Houba Bob, šlapu, stoupám, supím a funím, potím se, ale plná polní na zádech i se zimním batohem Husky extrem se pomalu posunuje k cíli, zkrátka pásový Caterpilar. Narazil jsem na dvě rozcestí a dvakrát jsem se instinktivně nějak rozhodl. Abych se přiznal, vůbec jsem netušil, kde jsem, možná jsem již odbočil někde úplně jinam, neboť v lese žádné orientační body, podle kterých bych se mohl orientovat, prostě nejsou. Vynořil jsem se ze zatáčky a kupodivu přišel na známé místo, super, ocitl jsem se pod vrcholem. No a vzhledem k tomu, že k němu již žádná stezka nevede, musím poslední fázi výstupu vyšplhat skrze na zemi ležící schnoucí bouří povalené kmeny a mladé smrčky, které rostou na jejich místech. Z mechu na mne mrkly i létavé houbičky umwurfní, tak jsem si je na památku vyfotil a drápal se výše.
Umwurf, konečně na vrcholu. Sundávám baťoh ze zpocených zad a kochám se sluncem zalitou krajinou, dole v údolí je mha, pod kterou je jako pod nadýchaným oblakem schované celé Alsasko i s Bádenskem, na horizontu vidím jen obrys německého pohoří Schwarzwald, jež stoupá z opačného konce kotliny. Je čas na to, abych si konečně uvařil pořádný čaj a něco pojedl. No a pak postavil stan, nasekal dříví na oheň a tak podobně, prostě klasika.
Večer se dost ochladilo, sedím u ohně a pozoruji plameny, což je zábava, která mne dodnes neomrzela. Objevují se první hvězdy a lidská obydlí dole v údolí se rozzářila nočním osvětlením. Přemýšlím nad vznikem názvu Umwurf, což jsem konzultoval s jedinou polyglotkou, kterou znám, paní Netzer z diskuzí na Neviditelném psu. Zdá se, že bude mít nějaký keltský původ, který pak Alamani a později Alsasané nějakým způsobem zkomolili, ale kdo ví... Původ přístřešku je také neznámý, stejně jako tajemné části zdí, které lemují mnoho vrcholů zdejších hor a které se nazývají pohanské zdi, i ty údajně postavili Keltové. Oheň dohořívá no a tak si jdu pomalu lehnout.
Ty vole, najednou slyším palbu, zraněný divočák řičí, kolem stanu běží štěkající Baryk a za ním v poklusu myslivec na lovu. Sedám si překvapeně ve stanu a pak se dívám na mobil. Čtyři ráno. Zase uklidněn lehám a usínám. Byl to asi jen sen, který ožralý myslivec by se v takové kose ve čtyři ráno škrábal kdesi na vrcholek Umwurfu, nebo co, to dá přece rozum. Brzy ráno vstávám a během balení jsem se dočkal i východu slunce nad údolím. Sestupuji z hory, dole jsou dva posedy a tak si dávám bacha. Je sezóna a tihle týpci jsou nad ránem po probdělé noci schopní všeho, však to znáte. Posedy jsou prázdné, cesta do údolí je volná.
Cestou lesem jsem dokonce nasbíral pár praváků, no a vrátil jsem se i pro ty dva kozáky. Opět jsem narazil na jakési známé místo a našel jsem onen průlom lesem, tedy přímou čarou dolů. Byl jen o pár desítek metrů dál než lesní cesta, kterou jsem se včera vydal na vrchol.
