Opravdovým historicko-kulturním svorníkem Evropy není odkudsi z Blízkého východu importované křesťanství jakési abrahamitské toho jejich židovsko-křesťansko-muslimského Boha biblického, ale odkaz civilizace keltské.
Během životu nebezpečných výprav do civilizací nedotčených koutů divokého Alsaska jsem se pro změnu mimo totálně zdivočelých žlutých vest, či jelena v říji, jednoho dne náhodou setkal s Boiohaemumixem, v lesích, jeskyních a skromných chýších skrývajícím se plachým příslušníkem tajemného kmene pradávných Boiů, jehož historický původ se ztrácí v hlubinách času a jehož starobylé místo pobytu se nacházelo kdesi v mé pravlasti na Moravě poblíž obchodní Jantarové stezky. I přes vrozený a skvělý orientační smysl se mně zčistajasna podařilo uprostřed nekonečných tmavých lesů plných pavučin a vysokých kapradinových hájů docela zabloudit a až nějakým nevysvětlitelným pokynem osudu pak došlo k této neobvyklé a lidským rozumem neuchopitelné události.
S krajanem jsme v jakési slovy nepopsatelné dimenzi mimo prostor a čas pojedli divočáka na rožni a popili jím vykvašenou silnou domácí medovinu plnou lesních bylin všemocných, no a během přátelské výměny názorů probrali všechno možné od našich životních zkušeností, přes věci vysoce filosofické až po současnou mezinárodní situaci, o které měl nějakým tajemným a pro mne nepochopitelným způsobem docela přehled.
Fatální setkání a na něj logicky navazující pařba s tímto nevšedním mužem naprosto převrátily můj dosavadní hodnotový systém a hluboce ovlivněn jeho myšlenkami, názory a zároveň nepopiratelnou skutečností, že opravdovým historicko-kulturním svorníkem Evropy není odkudsi z Blízkého východu importované křesťanství jakési abrahamitské toho jejich židovsko-křesťansko-muslimského Boha biblického, ale odkaz civilizace keltské, jsem se rozhodl, že se s vámi v seriálu několika krátkých reportáží podělím o tento naprosto nevšední a globálně fenomenální zážitek a pokusím se vám touto nelehkou cestou přiblížit neuvěřitelné momenty jeho současnou civilizací takřka netknutého svobodného života. Je vám doufám jasné, že přesvědčování starého Kelta k tomuto typu komunikace nebylo vůbec jednoduché, nicméně má trpělivě neodbytná snaha byla po mnoha společně vypitých litrech medoviny, několika darech typu kalhoty, košile a podobně, no a samozřejmě mého vrozeného šarmu staré okresní dobroty, nakonec korunována úspěchem.
Omlouvám se za chaoticky amatérskou úroveň reportáže, která je však pochopitelně způsobena jednak skromnými technickými prostředky (čundr-sport-stavba smartphone Blackview BV9600 Pro), ale i mohutnou silou domácí medoviny, neskutečným návalem neudržitelných emocí a zároveň překotnou spontánní nepřipraveností celé filmařské akce. Zde je její první část. Pěkný autentický intelektuálně neobvyklý prožitek vám přeji:
