Feministická touha po tvrdém penisu, tedy po onom ztělesnění mocné mužské síly, a britská touha po tzv. hard brexitu mají, ač se to zdá na první pohled podivné až překvapující, mnoho společného.
Profesor Aron Brown z Harvardské univerzity ve své studii "Feminism And Phallic Imagination" vyšel z postulátů Freudova bádání, jehož výsledkem bylo tvrzení, že při vzájemném emotivním vztahu dvou heterogenních jedinců každý z nich hledá u toho druhého penis. Zatímco chlapec se nalézá v tom, co vlastní, děvče se definuje na základě toho, co vidí u chlapce a co jí chybí. Chlapec se propadá do strachu z kastrace a děvče touží po penisu. Pan profesor dále popisuje onu chuť k penisu jako ženský komplex mužskosti, komplex, který ženě může připravit nejrůznější problémy v jejím dalším psychickém vývoji, pokud se jí nepodaří se s ním rychle během dospívání vypořádat. Touha po penisu a zároveň touha vyrovnat se mužům může ve zralém věku dospět k prapodivným postojům, které se zdají bez toho, o čem vám píši, nepochopitelné. Podvědomý pocit podřadnosti podoben nehojící se jizvě na ženském narcisismu může dospět až do stádia žárlivosti, jež se projevuje zdánlivě bizarními postoji a touhami, což je podle profesora Browna výsledkem neukončeného falického vývoje v dětské psychice nedospělého děvčete.
Feministická touha po tvrdém penisu, tedy po onom ztělesnění mocné mužské síly, a britská touha po tzv. hard brexitu mají, ač se to zdá na první pohled podivné až překvapující, mnoho společného a pevně doufám, že výsledkem té druhé nebude něco podobného jako z jistého pohledu zajímavý produkt neukončeného falického vývoje té první, tedy čurokap, nebo-li bobr s okapem, či jak bych to nazval diplomaticky, abych nebyl označen za vulgárního primitiva.
Neustále proklamované lpění ministra Borise Johnsona na tvrdém brexitu, řečeno obrazně, potřebuje jistý čas na určení přesné diagnózy a přístupu k nadneseně myšleno hormonální léčbě, která může být ve vrcholném stádiu uzavřena rekonstrukcí penisu a uretry s užitím lalokových plastik, vytvořením skrota a konečně implantací testikulárních protéz, tedy skutečnou změnou sexuální identity a odsouzením čurokapu ke zbytečným a nepotřebným artefaktům odloženým někde dole v koutě v prachu ve skříni. Tato terapie však potřebuje jistý čas, který Boris Johnson prostě nemá, neboť datum jím proklamovaného hard brexitu se neúprosně blíží.
Nic, nechám feministky feministkám a brexiťáky brexiťákům, no a raději si poslechnu ric pic bum, já jsem se zaběhla:
