Ve světle protestů řidičů taxi se musím zamyslet nad tím, co se nyní v podstatě děje. Jaká to má východiska a jaké změny můžeme čekat v oblasti služby - přeprava osob.
Při pohledu na, přinejmenším hulvátské chování, skupiny taxikářů při prosazování ochrany svých zájmů se nabízí několik otázek. O co jim jde? Jde jim o rovné podmínky provozování živnosti taxíkáře nebo o zahraniční turisty, kteří všemi deseti vítají službu, na kterou jsou zvyklí a nemusí řešit informace z průvodců typu: Praha, pozor na taxikáře, okradou vás. Odpověď je jasná, jde pouze o peníze, a to jak na straně nákladů, ano taxikář jich má víc, tak na straně výnosů, kdy přichází o nejlukrativnější skupinu zahraničních zákazníků. Omlouvá to ale chování rozběsněného davu řidičů taxi na letišti? Jak to na veřejnost působí? Získávají řidiči sympatie, anebo si zatím tolerantní veřejnost stahuje aplikaci UBER se slovy: S takovými, co vidím řádit na letišti jezdit nechci. To ať si každý odpoví sám. Já se spíše zaměřím na obecnější rovinu. Vývoj společnosti a ekonomiky se mění. Staré pořádky přestávají platit a udržet svou obživu stojí mnoho přemýšlení a aplikace mnoha změn. Neodpustím si nevrátit se k nejznámějším ekonomickým jevům. Například v roce 1848 byly dělnické bouře, neboť jim stroje braly práci. Po dalších 150 letech končí výrobci faxů, pošty se musí vypořádat s úbytkem tržeb z listovních zásilek, výrobci digitálních fotoaparátů a navigací končí s produkcí, neboť jsou tu mobily a podobně. Jiné „nespravedlnosti“ jsou v obchodě. Třeba cizí firma se dohodne na regionálním zastupování s tuzemskou firmou. Sotva se trh rozeběhne, vytvoří vlastní pobočku a tuzemská společnost končí. Každé hrací pole má prostě svá pravidla, zákonitosti, čas. Lidé přišli o práci, protože se odmítali kamarádit se stroji, pošty se nesoustředily na balíky, výrobci zastaralé techniky neměnily včas své výrobní programy a firmy si myslely, že donekonečna budou žít z přeprodeje cizích produktů.
Když se vrátím k službě taxi, dopravy osob, spolujízdě tak musím souhlasit s jednou věcí. Pokud někdo vykonává činnost za účelem zisku, má být tato činnost daněna všem provozovatelům stejně. To je ale vše, s čím souhlasím. Teď už se musím přenést do role zákazníka, protože jen ten jediný rozhoduje, komu dá své vydělané peníze. Je jen na něm, zda sedne do vozu, který je řádně pojištěn, řidič zná místopis a obdrží účtenku dle najetých kilometrů anebo zariskuje a usedne k řidiči, který jej odveze z místa A do místa B za předem sjednaní peníze. A teď se konečně dostávám k podstatě věci. Není předmětem protestů skutečnost, že někdo dokáže poskytnout lepší službu levněji? Jako zákazníkovi mi přeci stačí vědět, kdo mne veze, jaké má hodnocení, kolik mne to bude stát a platba je jednoduchá a transparentní?
Podstatnou otázkou je, co s tím? Odpověď není jednoduchá, ale zamysleme se nad tím.
Za prvé, co takhle nabídnout sytém pro zákazníky, který bude maximálně komfortní, a hlavně bude mít jen jedno mobilní rozhraní. Zákazník nechce mít deset nedokonalých aplikací, protože jej to zatěžuje. Potřebuje jednu, která funguje. To ale znamená nemalé investice.
Za druhé se opřít o konkurenční výhody, vozy taxi mají své jízdní pruhy a jsou tím pádem ve špičce rychlejší a mají svá stanoviště a zde jsou dostupnější.
Za třetí je tady smluvní firemní klientela, která potřebuje fakturovat a dát tak dostatek komfortu svým zaměstnancům a obchodním partnerům.
Za čtvrté, prémiové služby znamenají dobré vozy, profesionální vzhled a komunikační a jazykovou vybavenost.
Podívám-li se do křišťálové koule, vidím stávající řidiče taxi, kteří budou ještě chvíli protestovat. Pak první skupina pochopí, že se musí odlišit a stane se prémiovou službou. Druhá skupina, která nejvíc křičí, přejde k UBERu a podobným službám a poslední skupina bude nucena skončit, protože se podnikatelské prostředí změnilo a staré pořádky je neuživí.
Je mi to líto, ale poslední mediální kroky řidičů taxi jsou přesně proti tomu, jak má taková služba vypadat a paradoxně to možná pouze urychlí změny v oblasti poskytování přepravy osob.
