Veselé setkání s mistrem

Skutečný příběh o jednom unaveném mistru aneb jak se naplnila biblická slova: „Nedávejte si říkat „mistr", protože jen jeden je váš mistr, a vy všichni jste bratři. Kdo je mezi vámi největší, ať je váš služebník. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."                                                            

Čím větší je poptávka, tím pestřejší je i nabídka. Když lidé začali toužit po osobním vedení osvíceným mistrem, záhy se objevilo mnoho mistrů na každém rohu. Dokud bude poptávka, budeme je potkávat stále...

Do jistého městečka zavítal právě jeden takový mistr, jehož kroky předcházela velkolepá slova obdivu a uznání z úst jeho věrných žáků. Našlo se dost těch, kteří by dali cokoliv za to, aby mohli alespoň na chvíli spočinout v jeho svaté blízkosti. Mistrovi kupodivu stačilo jen pár tisícovek na „úhradu vynaložených nákladů" a byl ochoten se všemi zájemci dokonce společně celou hodinu pomeditovat. Zájemců přišlo tolik, že rychle zaplnili sál zdejšího kulturního domu. Jak se ukázalo, představitelé města byli mistrovou návštěvou tak poctěni, že za pronájem nechtěli ani korunu a  dokonce jemu i početnému doprovodu uhradili ubytování. Sál byl již přeplněný desítkami nadšených lidí, kteří napjatě očekávali příchod velkého mistra. Po půl hodině čekání mistr konečně v doprovodu svých nejvěrnějších vstoupil. K velkému překvapení přítomných však neměl svatozář, nevznášel se nad zemí, ani z něj nečišelo žádné zvláštní charisma. Působil spíše dojmem unaveného mrzutého člověka. Bez jediného slova a nejmenší známky jakékoliv emoce na tváři  zaujal na vyvýšeném ochozu pozici lotosového sedu a zavřel oči. Jeho žáci beze slov, pouze gesty svých rukou, vyzvali ostatní k zahájení meditace. Všichni se poslušně poskládali na zem do stejného posedu jako mistr a stejně jako on zavřeli oči, aby mohli co nejlépe vnímat neopakovatelnou atmosféru přítomného okamžiku a nasát co nejvíce z mistrova vnitřního duchovního bohatství. Neuplynulo však ani čtvrt hodiny a hluboké ticho naplněného sálu přerušil náhle podivný zvuk nabírající na intenzitě. Po chvíli bylo vše jasné: někdo tady chrápe jako dřevorubec!  Meditující začali zvědavě otevírat oči, aby zjistili, kdo se opovážil rušit tuto posvátnou chvíli. Viník seděl úplně vpředu, povážlivě se nakláněl ze strany na stranu a hrozilo, že každou chvíli přepadne z dřevěného pódia. Ano, byl to on - mistr...