Období Vánoc nebylo vždy vnímáno tak jako dnes. Ne náhodou totiž vánoční svátky korespondují se zimním slunovratem, tedy časem, kdy se světlo v podobě Slunce vrací zpět do našich domovů. Dlouhé noci se začínají konečně zkracovat a Světlo každým dnem získává větší převahu nad Temnotou.
Zrození světla
Keltové a další přírodní národy dávno před nimi tento výjimečný čas také náležitě oslavovali. Přestože se kmenoví kouzelníci a šamani snažili Světlo podporovat všemi dostupnými prostředky, Temnota se přesídlila do lidských duší, kde zapustila své hluboké kořeny. Před dvěma tisíci lety se však stalo něco zcela mimořádného, něco co dosud nemá obdobu v celém vesmíru: Světlo sestoupilo až k našemu prahu a zrodilo se dokonce v lidské podobě jako Ježíš Kristus. Jen díky tomuto velkolepému božímu milosrdenství bylo možné definitivně rozbít okovy Temnoty, které člověka uvěznily nedobrovolně na miliony let na Zemi. Temnotou zastřená lidská mysl zapomněla na svůj skutečný domov, který nyní musíme znovu hledat skrze trnitou cestu sebepoznání.
Čekání na prozření
Již celé dvě tisíciletí je živé světlo mezi námi a ukazuje nám správnou cestu životem. Bohužel stále dost lidí své srdce Světlu dosud nedokázalo otevřít. Temnota má totiž mnoho dalších jmen – ďábel, strach, nevědomost, nenávist, bezmoc, chaos… Čas Vánoc je přímo stvořen k tichému zastavení uprostřed každodenního shonu a pohroužení se do vlastního nitra. Pokud v sobě nalezneme dostatek pokory a místa pro přijetí Světla, jehož příchod o Vánocích oslavujeme, náš duchovní přerod může konečně započít. Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo ve mě věří, byť by zemřel, živ bude na věky.“ Duše lidská je nesmrtelná, ale o tom, co se s ní bude dít po naší fyzické smrti, rozhodujeme zde na Zemi. Nutnost reinkarnace či pekelné lázně jsou jen součástí velkého klamu Temnoty. Je nejvyšší čas k prozření.
Buďme bdělí
O Vánocích se vzájemně obdarováváme, ten největší dar jsme přitom již dávno dostali. V podobě Božího syna k nám přišla také pravda, láska a odpuštění. Kristus nás přišel vysvobodit z moci Temnoty. Jeho pomocná ruka je stále připravená. Ježíš se stal naším pozemským bratrem a ani jeho smrt na kříži neukončila jeho spasitelskou misi. Boží Duch žije a působí dále. Rád bych vám popřál, aby Světlo již nikdy neopustilo vaše domovy a příbytky duše. Před námi se otevírá další nový rok a s ním i mnoho životních křižovatek, díky jimž můžeme opět o kousek duchovně povyrůst. Ježíš Kristus nás nabádal k bdělosti a opatrnosti, neboť jak pravil: „Objeví se mnoho lžiproroků a lžiučitelů, mnozí budou kázat v mém jménu, ale mé požehnání mít nebudou. Pokud se někdo bude vydávat za mě, nevěřte mu, je to lhář!“ Ano, žijeme v době, kdy se kupčí s duchovnem i Božím milosrdenstvím. Samozvaní Kristové, Svatí Petrové či Panny Marie rozhazují své důmyslné sítě a loví nerozhodné bloudící duše. Zde platí: „Poznáte je po ovoci.“ Podíváte-li se pozorně na všechny tyto náhončí Temnoty, spatříte jen lidské smrtelníky s mnoha pozemskými chybami.
Kristus v nás
Očekávání nového narození Krista v lidském těle je jen marněním času, neboť On nikdy neodešel a stále zůstává po našem boku, tak blízko, jak je to jen možné. „Mají oči, ale nevidí, mají uši, ale neslyší.“ Je třeba nechat Krista zrodit ve svém srdci. Na pozoru bychom neměli být pouze před falešnými proroky, ale všemi, kteří zasévají strach, nenávist či rozkládají rodinné svazky. Nepodléhejte zbytečně uměle šířenému strachu z konců světa, neboť vše je tak, jak má být. Každý dostane tolik času, kolik potřebuje ke svému duchovnímu přerodu. Nesuďte předčasně druhé, protože neznáte celý příběh. Nehledejte prostředníky při hledání Světla, Bůh čeká přímo vedle nás. Nebojte se žít skromně a netrapte se tím, co nemáte. Děkujme za to, co máme. Narodili jsme se do úžasné doby, prožijme ji proto ve zdraví a lásce.
