Pět let jezdil Redl po pódiích bez kapely. Poslední samostatné album vydal v roce 2004 (letos vycházející CD je záznamem koncertu, podle tracklistu nic nového). Před včerejším koncertem jsem se těšil na nový zvuk, nové věci, vždy citlivého a sarkasticky vtipného Redla. Po koncertu jsem zamyšleně nandával na váhy pozitiva a negativa, doteď jsem se neodvážil podívat, která z misek je těžší.
Google
Vstřícně a komunikativně naladěné publikum dostalo ledovou sprchu asi při třetí písničce, kterou dával Redl ještě bez kapely – uprostřed nádherně vystavěné atmosféry někdo z publika cvaknul foťákem, a ... konec zvonec! Nas-štvaný (vlastně možná právem) Redl produkci přerušil a pódium opustil se slovy „tak vám děkuji za zkaženou písničku“. Přepjatá reakce, což? Od člověka, který umí napsat tak nádhernou muziku a dokonalé texty se náruč citu dá očekávat, uražená přecitlivělost už méně. Po zbytek koncertu se k tomuto incidentu vracel, obracení ve vtip nepůsobilo ani trochu přirozeně, publikum už nerozmrzlo.
Nová bigbítová kapela poskládaná ze špičkových muzikantů dokáže vyrobit fantastický zvuk, v nekonečně zábavných improvizovaných sólech vkládaných do každé druhé skladby vynikal především saxofon Michala Žáčka a kytara Matěje Morávka. Redl sám na kytary válel vždy parádně, s časem zraje jak víno. Aranže vznikající přímo na místě jsou lehké a hravé, skoro bezchybné. Celá kapela báječně hudebně komunikuje a skvěle se baví. Jen to chvilkami vypadá, že publikum je pouhá fototapeta na zdi zkušebny.
Hudebně mnohem horší jsou Redlovy hrátky s počítačem kláves, do nichž je evidentně beznadějně zamilovaný. Snad by ani nevadily několikaminutové pauzy, v nichž se snaží naprogramovat správný zvuk, smutnější je chaotické nadužívání desítek zvuků bolestivě mixovaných a měněných v šíleném tempu. Výsledný zvuk zcela spolehlivě rozseká celou skladbu do podivné škytavky.
Těšil jsem se alespoň na pár nových neohraných skladeb. Bohužel nic. Nula. Nechce se věřit, že by nic nového za 5 či více let nenapsal. Pokud by hraní starých fláků bylo záměrem, který měl udělat lidem radost, protože si mohou zazpívat, atd., nikomu by to asi příliš nevadilo. Jenže tento záměr dramaturg koncertu s naprostou jistotou neměl. Ze všeho nejvíc to vypadá tak, že nově sestavená kapela přehrála za večer cca 12 za patnácti starých dobrých kusů, které má nacvičeny.
Marně přemýšlím, kde je hranice mezi amatérstvím a profesionalitou. Redl se k amatérství hrdě hlásí, tisíce lidí ho milují pro jeho bezprostřednost, vtipnost a nevyzpytatelnost toho, co v příští minutě udělá na pódiu. Jenže ... zase je tu další ALE: Puberťácké fórky od chlapa, kterému je přes padesát asi nikdo nečeká a nevyžaduje. Amatéři navíc obyčejně neberou za koncert 60 a více tisíc.
Křest nového CD, ke kterému evidentně na poslední chvíli kdosi v zákulisí znásilnil místního šéfa kulturáku, byl jen dovršením smutného panoptika.
Protože je Redl miláček, odpouštím mu, ať udělá cokoli, géniové mají právo na extravaganci a úlety. Jen ten včerejší koncert: Rozpačitost s náznakem trapnosti.
