Když socialisté vedení ohyzdou Paroubkem onehdy shodili vládu, byli z toho tak zděšení, že se zapomněli týden chvástat. Pak tu nečekanou slávu rozdýchali a málem si jeden přes druhého vyráželi dech tlukouce se v mužné (no richtig ...) hrudě.
Strejci odborářští, a víme, že nejsou nic než strejci, kterým jde jen a jen o vlastní solidní obživu, opět dostali, podobně jako oni, periodu a, vedeni touhou po plození gigantických myšlenek, pustili se do hry, jejíž pravidla tuší jen z vlaku (který pro jistotu nenápadně brzdí, aby si z okénka jedním okem stačili přečíst, o čem vlastně celý ten cirkus je).
Pro jistotu nezveřejní, co vlastně plánují (protože: "však uvidíme"), jen plácají do vody pronajatými vesly, se kterými v podstatě ani neumějí zacházet. Malé dítě si bez problémů spočítá, odkud mají rozumy, zejména pak peníze, kterými svá moudra posunují kupředu levá, zpátky ni krok. Pokud terminátor Sobotka prohlásí, že "aktivity ministra financí v dění kolem stávky jen zvyšují napětí ve společnosti", přinejmenším projevuje základní nedostatky v českém jazyce, zejména pak jde o význam slov "zvyšovat", "napětí", "společnost". O logice ani nemluvě.
Moc by se mi chtělo věřit, že dav výjimečně není blbec, a Pomajbíkovy, Pejšovy, Dufkovy či Zavadilovy blafy nespolkne, a pochopí, že vydírání, ať zákonné, nebo protizákonné (jak relativní!), není cestou k obrodě čehokoli. Tihle pantátové jedou na vlně, kterou si sami předplácli, a netuší, jaké vlnobití mohou na druhém břehu způsobit. Proč taky? - V podstatě nemají co ztratit. Rozesrání (omlouvám se, ale nemohu jinak) půlky země je velké plus. Tlak na kohokoli z jakéhokoli důvodu mají v popisu své podivné práce.
Nepodezírám současnou vládu z extrémní geniaity, rozhodně jí však nemohu upřít odvahu a odhodlání, s nimiž se pustila do čištění ksindlu nashromážděného tu za téměř generaci. Následuji tedy rozum a srdce, které doporučují:
"Neustupovat mužikům, byť by byli ozbrojeni howny jak cepy, Protože howno hoří!"
P.S. Vím, že teď kdekdo rozebírá tento aktuální cirkus donekonečna odkudkoli kamkoli, ale musel jsem. M.K.
