V jednom z předchozích příspěvků jsem psal o tom, že se oficiální reprezentace řady států v čele USA dokonce ani nesnaží maskovat své likvidační praktiky, které nasadily proti Julianu Assangeovi, potažmo celému serveru WikiLeaks. Rozpoutaný hon na čarodějnice, jehož jsme svědky v přímém přenosu, postupně odhaluje další a další slabá místa v systémech budovaných překotně v posledních 2-3 desetiletích.
google.com
Politici, a celá squadra na ně navázaná (v čele s armádami a tajnými službami), o dírách v systému dobře vědí, proto reagují v afektu, hloupě.
Tupounem č. 1 bude zřejmě vyhlášena Sarah Palin, bývalá guvernérka Aljašky a možná republikánská kandidátka na prezidentský post do voleb 2112. Mimo jiné vříská do světa bojovná hesla typu: "... Assange by měl být lapen stejným způsobem jako se ozbrojené síly zaměřují na Taliban a Al-Kaidu...". Začátkem tohoto týdne na Facebooku označila Palin(ová), ta, která nedávno podporovala ropné společnosti k těžbě uprostřed arktické přírodní rezervace slovy: "Drill, baby, drill.", Assange za "...protiamerického agenta s krví na rukách ...". Ta samá Palin(ová), která v roce 2008 nebyla schopná v televizním interview uvést název novin, které čte (zlatá Káťa-biomasa), napsala: " ... Assange je asi takový novinář jako vydavatel časopisu Al-Kaidy vycházejícího v angličtině ...", a svůj svatý hněv korunovala prohlášením: "... za zveřejnění tajných dokumentů by měl být stíhán stejně, jako stíháme vůdce Al-Kaidy a Talibánu.".
Silná káva, což! Každopádně, v této chvíli nejde ani tak o to, co kdo v souvislosti s tímto skandálem řekl, jako spíš to, co se děje kolem. Jednou z nejzajímavějších věcí je reakce hackerů (organizovaných pod názvem "hacktivisté" nebo "Anonymous"). Ukázala totiž především dvě základní věci:
Za prvé to, že státní aparáty závislé na informačních sítích jsou napadnutelné a během chvíle zlikvidovatelné dobře organizovanou partou "nerdů", proti které jsou jí po zuby vyzbrojené armády a tisíce "men in black" houby platné. Hackeři jsou, a vždycky budou, o krok napřed před jakýmikoli antisystémy. Vsaďte se, že do roka a do dne vyhlásí nějaké, jakkoli vzletně nazvané, společenství nejvlivnějších zemí světa svatou válku cyberpirátství pod heslem typu: Konečné řešení. Hezký a zářící pláštík a dostatek peněz zaslepující oči veřejnosti k tomu jistojistě lehce najdou. Mají totiž naděláno do kalhot - právem, chovají se jako čuňata.
Za druhé, a možná ještě důležitěji, vyplynulo na světlo, že: a) hackeři jsou neskutečně flexibilní a v mžiku organizovaní; b) hackeři si svoji moc uvědomují a dokáží (a neváhají) ji použít, když jde o nespravedlnost do nebe volající; c) hackeři mají velmi dobře vyvinutý pocit odpovědnosti (pokud ne individuální, tak skupinové jistě), který jim nedovolí své prostředky a možnosti zneužívat bez rozmyslu kdykoli a kdekoli.
Toto poznání považuji za neobyčejně cenné.
