Mladý vůl = starý vůl. Pohádka o zmoudření s přibýváním křížků na krku není nic jiného než jen pohádka. Protože: jak by asi ten zázrak nastal, že? Kde chybí kapacita, těžko odněkud k stáru přiletí. Dokonce mám podezření, že je tomu přesně naopak – zhoršuje se to, takže by mohlo platit: Mladý vůl = ještě vetší starý vůl.
Ke klávesnici jsem vlastně dnes neusednul, abych jakkoli meditoval o obecných pravdách či hodnotách. Důvod je mnohem prostší: tři burani mi v rychlém sledu za sebou hnuli žlučí téměř identickým způsobem, takže to ve mně narostlo do obludných rozměrů a chce to ven. "TO" je asi pocit křivdy, nepochopení, nepříjemného setkání s vulgaritou a omezeností. Ve skutečnosti nesmírné banality, o kterých skoro nejde psát, ale pokusím se o to v maximální možné stručnosti, jež snad povede k vytoužené katarzi.
Situace 1. Členem městského smíšeného sboru jsem asi rok. Na nedávném sborovém večírku jsme u sklenky vína klábosili o světě a taky repertoáru. V rámci debaty jsem se kriticky vyslovil k výběru kterési skladby. Dodnes jsem nerozdýchal větu z úst extrémně bohabojného, tudíž vlastně povinně lidumilného, člověka, kterého jsem měl do té doby celkem rád: "Jsi tu týden i s cestou, tak do toho nemáš co kecat. Až tu budeš deset let, budeš mít možná právo vyjádřit svůj názor." Nebyl to vtip. Ufffff...
Situace 2: Dva roky ve skupině přátel a volejbalu. Znovu uprostřed běžné řeči mezi sety slyším téměř identickou větu: "Jsi tu týden i s cestou, hovno víš, tak do toho nekecej." A zase nevěřícně třeštím oči.
Situace 3: Jiná banda volejbalistů, jiné místo. Starý kozák a bývalý ligový hráč, dnes ve věku přes šedesát, organizuje hru tak, že dvě ženy ve smíšeném týmu jsou naprosto mimo hru, nesáhnou si na míč, zmateně pobíhají a nevědí jak reagovat. Reaguji (nepoučitelný): "Jindro, vždyť si ty holky vůbec nezahrají, když je takhle odstavuješ." Reakce mi zkazila následujících 48 hodin: "No a co! Já si chci zahrát. Mám na to právo, chodím sem už padesát let.".
Marně si lámu hlavu, jestli jsem tyto tři reakce schytal během pár týdnů po sobě jen proto, že se pohybuji ve špatné společnosti nebo je to obecný jev nebo mají pravdu a mimo jsem já. Pravdou ale nejspíše bude to, že samci mají neustále potřebu dominovat svému okolí, vytvářet si kruhy a oplocovat dobyté území. Jakmile mají pocit, že by jim mohl někdo čůrat na jejich patník, začnou ho bránit a zaútočí (protože: ... psi sa bránia útokom ...).
Ano, právo vydržení nechť žije, ano, konzervativní postoj a ctění tradic nechť žijí, neomalenost a buranství jsou však něčím zcela jiným, nárok na toleranci u mě nezískají.
